Na začátku 20. století se rodiče obávali o děti, které dokázaly prosedět mnoho hodin u knih. Dnes jen málokdo pochybuje o tom, že je čtení, zvláště v dětském věku, prospěšné. Zato vzrůstá strach z prodlužující se doby, kterou trávíme u obrazovek počítačů a mobilních telefonů. O digitálních technologiích a jejich dětských i dospělých uživatelích jsme si povídali s psycholožkou Kateřinou Lukavskou z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, která bude hostem Science Café, které proběhne 19.4. v Kampusu Hybernská i online.
Zabýváte se výzkumem dopadu hraní počítačových her na děti. Hrajete počítačové hry vy sama?
Hraju a ráda! Nyní zejména ty, které nevyžadují takovou časovou investici, třeba strategickou Bitvu o Wesnoth, která je většinou dohraná do hodiny. Jeden čas jsem hrála i World of Warcraft – spíš ale z výzkumných důvodů. Teď s dětmi hrajeme Heroes of Might and Magic 4. RPG a strategické hry hraju pořád.
Proč by měli rodiče dětem dovolit hrát počítačové hry?
Hraní má na děti a dospívající celou řadu pozitivních dopadů. Moderní hry jsou často komplexní a hráč si může vybírat, co zrovna bude dělat, a rozvíjet tak svoje dovednosti. Prostřednictvím her se mohou děti naučit překonávat překážky. Úspěch je pro většinu lidí důležitá potřeba, kterou si jde ve hrách dobře vyzkoušet, a podpořit tak touhu dosáhnout ho i jinde, třeba ve škole nebo ve sportu. Jsou hry, které se hrají sdíleně, takže učí komunikačním dovednostem nebo leadershipu. Hry také rozvíjejí jazykové dovednosti, protože bývají často v angličtině. A v neposlední řadě je to také dobrý způsob relaxace.
Mohou si hráči ve hře kompenzovat potřeby, které si v reálném životě nemohou dovolit projevit, třeba vybíjet agresi?
Co se agrese týče, tak se nedá říct, že by hrající děti byly méně agresivní. Na druhou stranu také nemůžeme jednoznačně tvrdit, že hraní násilných počítačových her agresivitu zvyšuje – některé studie dokládají, že tomu tak je, jiné to vyvrací.
Čím může být pro děti, dospívající a někdy i dospělé svět her nebo digitálních technologií atraktivnější než okolní reálný svět?
Je otázkou, jestli je atraktivnější, nebo jestli to jenom s technologiemi neumíme. Tvůrci chtějí, aby se jejich technologie používaly co nejvíce a lidé je neodkládali. K tomu jim slouží prvky, jako je okamžitá zpětná vazba. Druhým důvodem je, že technologie nabízejí rychlý únik z reality, která se mi momentálně nelíbí nebo je příliš zatěžující či stresující. Nadměrné užívání technologií v době pandemie není dáno jen tím, že lidé nemohli dělat nic jiného. Vzrostla také míra zátěže a stresu. Mezi méně šťastné způsoby jejich redukce patří právě problémové užívání technologií nebo nadměrná konzumace alkoholu.
Jak moc si můžeme dovolit unikat mimo realitu?
To je velmi individuální. Důležité je, aby únik nedosáhl takové míry, že bychom přestali řešit situaci, která je příčinou našeho stresu. Pak bychom se mohli dostat do kruhu závislostního chování a neměli jinou možnost než unikat dál a dál. K dosažení stejného efektu je totiž s přibývajícím časem potřeba zvyšování dávky. Vše je navázané na fyziologické procesy v těle. Když mi je špatně a mám nějaké problémy, klesá hladina dopaminu. Vyhledávám pak činnosti a látky, které dokáží hladinu dopaminu zvýšit, ovšem ve chvíli, kdy nedokážu dopamin zvýšit jinak než jednou konkrétní činností nebo látkou, tak se stávám závislým.
Jak tedy vypadá zdravé užívání digitálních technologií?
Důležité je mít užívání neustále pod kontrolou. Technologie by neměly mít kontrolu nad vámi. Neměli byste se cítit v nepohodě, pokud nemáte telefon nebo počítač k dispozici. To je také kritérium, kterým se oddělují nadměrní hráči počítačových her od problémových. Jsou lidé, kteří hrají 12 hodin denně, protože zrovna nemají práci ani kamarády. Ale ve chvíli, kdy si najdou partnera nebo se dostanou na školu, kam chtějí, tak nemají problém časovou dotaci věnovanou používání technologií změnit.
Ještě se vrátím k užívání technologií dětmi. Jistě je důležitý rodičovský vzor. Jaká má být role školy?
Škola může dělat primární prevenci, stejně jako v případě jiných typů rizikového chování. Myslím, že i učitelé to vnímají jako prioritu. Může také omezit používání telefonů v prostorách školy. Tím mohou školy snížit jednak samotnou expozici – jak děti tráví volný čas ve škole o přestávkách – a za druhé tím mohou snižovat tlak na to, aby i malé dítě mělo svůj telefon, protože ho mají všichni kamarádi. Naše výzkumy ukazují, že děti, které mají svůj vlastní telefon, stráví u obrazovky každý den o hodinu více než ty, které ho nemají. U dětí v první, druhé a třetí třídě to může být velký rozdíl, protože by u obrazovky neměly strávit více než dvě hodiny denně.
Důležitým aspektem užívání digitálních technologií je mimo jiné i to, že čas strávený sezením a konzumováním obrazovky chybí někde jinde.
Ano, vidíme, že u dětí a dospívajících má užívání technologií negativní dopad na množství pohybu. Celosvětově dnes přes 70 % adolescentů nesplňuje požadavky na zdravý pohyb, který by měli mít.
Nehrozí, že se kvůli větší dostupnosti technologií budou se závislostí potýkat stále mladší a mladší děti?
Nejsem klinik a tak nepřicházím do styku s lidmi, kteří jsou osobně zasaženi závislostí. Od kolegů ale vím, že se jim v ordinacích nezřídka objevují i desetileté děti vykazující symptomy návykového užívání technologií. Na prstech jedné ruky bychom mohli spočítat i děti, které jsou už v tomto nízkém věku závislé na heroinu. Přestože víme, že heroin je špatný a dětem se nedává. U telefonu a tabletu to není tak jednoznačné, a právě proto potřebujeme, aby fungovala osvěta ohledně zdravého užívání. Vzhledem k tomu, že všichni digitální technologie používáme, tak i ta malá část, která se závislostí skončí, je hodně. A navíc nemáme odborníky, kteří by tyto pacienty léčili, protože adiktologů a klinických psychologů je málo.
Zmiňovala jste se, že není dobré, když děti koukají do telefonu od rána do večera. Co ten druhý extrém, kdy se rodiče snaží děti odříznout úplně?
Na to nemáme tvrdá data. Můj dojem a názor je, že to také není správně. Děti se od určitého věku technologiím nevyhnou a za mě je klíčové, aby se během mladšího školního věku dítě dozvědělo, jak s technologiemi zacházet. Že je dobré si nastavit časový limit nebo je nepoužívat jako kulisu při jiné činnosti. Myslím, že je dobré a nutné, aby se to děti naučily co nejdříve a s pomocí rodičů v době, kdy na ně mají rodiče reálný výchovný vliv.
