Science Café > Vědci proti trudomyslnosti > Vědkyně proti (vlastní) trudomyslnosti

Vědkyně proti (vlastní) trudomyslnosti

Povzbudivá poselství českých vědců v časech špatných zpráv

Před necelými dvěma týdny se neplánovaně řada z nás ze dne na den stala učitelkami, trenérkami, závodními kuchařkami, důvěrnými kamarádkami našich dětí, švadlenami, uklízečkami, psychoterapeutickými a epidemiologickými poradkyněmi našim rodičům, a to vše paralelně s naším stálým zaměstnáním. Všichni jsme museli něco oželet, něčeho nechat, někoho nenavštívit, s někým se rozloučit na dobu neurčitou. Život se změnil k nepoznání. Jedeme na 200 % aniž by kdokoli tušil, kdy se život vrátí do starých známých kolejí. Říkáme si, jak dlouho to ještě vydržíme. Nicméně hnací sílu nalézáme překvapivě nejen sami v sobě, ale v celé naší společnosti. Ve společnosti, která ukazuje neuvěřitelné množství empatie, odhodlání a nezištné pomoci. Energií nás nabíjí všichni zdravotníci, hasiči, policisté, sociální pracovníci, a dobrovolníci, kteří s naprostou odevzdaností pomáhají tuto neznámou situaci zvládnout. Vědecké ústavy se zapojují do diagnostiky COVID-19, spolupracují s nemocnicemi a vytvářejí funkční síť k podchycení šíření infekce. My bedlivě sledujeme, jak se ve světě vyvíjejí možnosti budoucí léčby, či vakcinace. Věda, která se ukazuje jako naprosto klíčová v boji proti infekčním onemocněním, má ale velkého nepřítele. A tím je uzavření hranic na dobu neurčitou, uzavření se do sebe, a ztráta kosmopolitnosti. Velice nás znepokojily výroky hlavních politických představitelů o možnosti uzavření hranice na dobu 1–2 let. Tento počin by měl kritický dopad na řadu oborů, včetně české vědy, na kterou mohou být občané ČR už právem hrdí. Česká republika se otevřela světu před 30 lety, před téměř 16 lety jsme vstoupili do Evropské unie. Pokud tyto kroky vezmeme zpět, staneme se zemí, kde kromě cizinců nebudeme chtít žít ani my Češi. Bojíme se koronaviru? Ne. Víme, že je v našich silách tuto pandemii zvládnout. Ano, bude to chtít hodně trpělivosti a společenské zodpovědnosti. Ale čeho se bojíme, je dlouhodobého uzavření hranic. Před 30 lety jsme si vybojovali, že geografické hranice vnímáme spíše jako čáry na mapě. Pro firmy, vědu i lidi jako takové by měly existovat pouze hranice etické a morální.

Hana Macíčková Cahová
chemička, IOCB Prague – Institute of Organic Chemistry and Biochemistry – Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky, Praha

Štěpánka Vaňáčová
molekulární bioložka, @CEITEC, Masarykova univerzita, Brno

Alena Panicucci Zíková
parazitoložka, Biologické centrum AVČR, Parazitologický ústav, České Budějovice

Science Café Czech Republic přináší v době plné špatných zpráv poselství od českých vědců v akci #vedciprotitrudomyslnosti

Jsme na sociálních sítích