Doc. Dr. Ing. Jan Libich, držitel NF Neuron Impulsu za rok 2012, se věnuje výzkumu v oblasti makroekonomie, sportu i vzdělávání. Od roku 2005 přednáší na australské La Trobe University, od roku 2013 působí také na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava.
Jak se odlišuje ekonomický výzkum od ostatních oborů? V čem je jiné bádání ekonoma například od fyzika?
Ekonomie je společenská věda a ta má v porovnání s přírodními vědami jednu „nevýhodu“: snaží se pochopit lidské chování, nikoli neživou hmotu. Lidské chování je často nevyzpytatelné (kdo z nás se sám sebe po proflámované noci neptal, jestli to má zapotřebí?) Pochopit toto chování a správně předpovědět výsledek interakcí miliónů lidí a firem v ekonomice je proto téměř nadlidský úkol. Stěžuje nám jej fakt, že v ekonomii není jednoduché provádět laboratorní experimenty, na rozdíl od přírodních věd. Třeba v makroekonomii nemůžete vzít zemi a zkusit na 30 let několik různých penzijních systémů a pak vyhodnotit, který se osvědčí a který zkrachuje. Máte jen jednu možnost. Více rozebírám limity ekonomie v debatě Honzy Macháčka o tom, jestli bychom měli naslouchat expertům.
V současnosti se stále zvyšuje průměrný věk prvorodiček a průměrný počet dětí se snižuje. Čím to je?
Trend zvyšování věku prvorodiček, stejně jako pokles porodnosti, je celosvětový fenomén související se zvyšováním příjmů lidí, prohlubováním vzdělání žen a částečně také s rozvojem technologií. Celková světová plodnost se snížila na polovinu za posledních šest desetiletí – průměrný počet dětí na jednu ženu poklesl z pěti v roce 1950 na méně než 2,5 v roce 2016, a stále klesá. Například v Bangladéši se porodnost pohybovala mezi 6 a 7 několik desítek let, a od roku 1980 se snížila na 2,3. V Česku je již pouze 1,4, patříme k desítce zemí s nejnižší porodností.
A je to problém? Pokud ano, co s tím máme dělat?
Klesající porodnost je problematická ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé, pokud je pod hranicí 2,1, tak národ začíná vymírat (populace mnohých zemí, např. Japonska, se podle demografických odhadů smrsknou na méně než polovinu do roku 2100). Zadruhé, veřejné finance nejsou schopny ustát toto stárnutí populace, protože používají tzv. průběžný systém a nespoří na budoucnost. Když máte mnohem více seniorů, potřebujete více peněz na zdravotnictví a penze. Ale daní vyberete méně, protože je méně lidí v produktivním věku. To vede k akumulaci dluhu a fiskálním krizím, které v horizontu 15-30 let hrozí většině zemí. Proto je nutné provést koncepční dlouhodobé reformy penzijního, zdravotního a sociálního sytému směrem k fiskální udržitelnosti. Více informací je např. zde: www.nfneuron.cz/cs/novinky/neuron-stories-do-duchodu-pujdeme-bez-duchodu, včetně infografiky a dvouminutového animovaného videa produkovaného Nadačním fondem na podporu vědy Neuron.
Proč u nás vídáme málo mužů učitelů na základních a středních školách? Je to zejména z důvodu nízkých platů? Jak je to jinde v cizině?
Důvodů je víc, včetně nelichotivého postavení školství v očích veřejnosti. Ale platy učitelů hrají významnou roli. Platy učitelů jsou v Česku, v poměru k platům jiných vysokoškoláků, podprůměrné (např. učitel na druhém stupni po patnácti letech praxe má jen o málo více než poloviční plat oproti svým spolužákům ze střední školy, kteří šli studovat jiné obory). Problémy českého školství rozebírám v tomto článku, včetně důvodů, proč české děti nechodí rády do školy. Více informací je také v našem rozhovoru s Danem Münichem (člen NERV a přední odborník na vzdělávání).
Jaké téma z oboru vás v poslední době nejvíce zaujalo?
Je jich mnoho, nedávná finanční krize poodhalila řadu problémů a nerovnováh ve světové ekonomice. Bude například fascinující sledovat jednání kolem Brexitu, i když toto spadá více do oblasti politologie (obávám se, že budou vyostřená, protože Evropská unie bude chtít v rámci pudu sebezáchovy poslat jasný signál ostatním zemím). Ale člověk se setkává se zajímavými informacemi každý den. Například z prvního grafu na https://ourworldindata.org/blog (a souvisejících dat) jsem se dnes ráno dozvěděl, že český občan vydělávající průměrnou českou mzdu patří mezi deset procent lidí s nejvyššími příjmy na světě (po očištění o rozdíly v cenách). A i ti se zákonnou minimální mzdou jsou celosvětově pravděpodobně v horní čtvrtině. Možná bychom si to měli častěji připomínat, když máme pocit, že se nám v Česku daří špatně.
Rozhovor připravila Dominika Jettmarová, Science Café.
Poslechnout si pana docenta Libicha můžete na záznamu přednášky z 13. prosince 2016: Učitelé mají kouzelný prsten, ale umí to s ním?.
