Psychedelické látky jsou předmětem lidské pozornosti necelých 70 let. Mají za sebou období takřka bezmezné konzumace a období restrikcí. Od počátku 90. let je na ně pohlíženo s vážným vědeckým zájmem a stále více se ukazuje, že mohou být přínosem pro moderní psychologii a psychiatrii. Je to téma atraktivní, které se s sebou nese příchuť zakázaného ovoce a kolem něhož je nashromážděno mnoho mýtů.
Naši hosté z Národního ústavu duševního zdraví Mgr. Peter Zach a Mgr. Vojtěch Viktorin se pokusí představit psychedelika seriózně bez skandalizujícího přístupu.
Od kdy můžeme hovořit o cíleném výzkumu psychedelik a jejich vlivu na člověka?
Výzkum psychedelických látek se obvykle dělí do dvou etap. První etapa výzkumu začala velice záhy po objevení psychedelických účinků LSD začátkem 50. let a trvala přibližně do poloviny 60. let, kdy došlo z různých důvodů k legislativním změnám, které další výzkum v této oblasti neumožňovaly. Druhá etapa výzkumu, které se někdy říká renesance psychedelického výzkumu, probíhá od začátku devadesátých let do současnosti. Druhá etapa výzkumu se od první liší zejména využíváním zobrazovacích metod (např. EEG a funkční magnetická rezonance) a vyšším důrazem na exaktní metodologii a etické aspekty výzkumu.
Jakou podporu (v rámci zdravotnického systému) má výzkum těchto látek, které jsou často ještě házeny do jednoho koše s návykovými drogami?
Americký úřad pro kontrolu potravin a léků (analogie českého Státního úřadu pro kontrolu léčiv) udělil psilocybinu u léčby deprese a MDMA u léčby posttraumatické stresové poruchy designaci takzvané průlomové terapie (breakthrought therapy). Tato designace je určená pro nové léčebné postupy, u kterých je předpoklad, že mohou přinést významně lepší výsledky než v současné době dostupné terapeutické postupy. Udělení této designace může ulehčit a uspíšit další výzkum těchto látek. Instituce, které mají za úkol regulovat a kontrolovat léčebné postupy ve zdravotnictví jsou tedy nakloněné dalšímu výzkumu vzhledem na slibné předběžné informace z dostupných studií.
Nakolik je v badání, míněno osobní – individuální zkoumání – v této oblasti důležitý odborný dohled? Ptám se proto, že některé psychedelika jsou proslulá svými účinky.
Účinky psychedelik se můžou významně měnit a nelze je zcela spolehlivě predikovat. Již dlouho je známý fakt, že jejich vliv na lidskou psychiku se do velké míry determinovaný současným rozpoložením a také prostředím a celkovým kontextem, ve kterém byla látka požita. Dobrou praxí v klinických studiích je, že člověk, který užil psychedelickou látku, doprovází tým vyškolených pracovníků. Od obnovení psychedelického výzkumu v 90. letech nebyly v rámci klinických studií reportovány žádné závažné nežádoucí účinky. V případě užívání psychedelik mimo tento rámec je riziko výskytu nežádoucích účinků podstatně vyšší.
Lze hovořit o tom, že by některá psychedelika byla součástí standardních terapeutických postupů, nebo jde stále spíše o výzkumné projekty?
V současnosti nelze mluvit o tom, že psychedelika by byla součástí standardních terapeutických postupů. Jejich využitelnost v rámci léčby různých duševních poruch je stále předmětem výzkumu. Ketamin (disociatní anestetikum) lze v současnosti použít pro léčbu deprese. Podání ketaminu depresivním pacientům je ale mimo jeho indikaci, která jej definuje jako anestetikum. Nejedná se tedy o zcela standardní terapeutický postup.
Březnové Science Café České Budějovice , jež nese název „Psychedelika v neurovědě a psychiatrii“ se bude konat 13. března 2019 od 18:00 v kulturním klubu Horká vana v České ul.7.
Peter Zach a Vojtěch Viktorin se pokusí odpovědět na otázky:
Co jsou to psychedelika?
Jaké mají účinky ve srovnání s jinými psychoaktivními látkami?
Jak lze tyto látky využít v terapii psychických poruch?
Mohou být psychedelika prostředkem v léčbě posttraumatické stresové poruchy?
Stanou se psychedelika pomocníkem pro rozvoj osobnosti?
Další informace na facebooku.
