Ruku v ruce s tím jde skutečné ocenění práce lidí ve zdravotnictví a ostatních veřejných službách, třeba ve školství, které se skrze vzdálené vzdělávání musí přizpůsobovat požadavkům nové situace. Jde o ocenění nejen symbolické, potleskem na balkónech, společným zpěvem a slovy na sociálních sítích, ale také finanční – odpovídající důležitosti jejich práce pro společnost. Zatímco někteří prehistoričtí ekonomové lidské životy odepisují ve prospěch fosilní ekonomiky, lidé ve veřejných službách lidské životy zachraňují. Nebo pracují na tom, aby v chodu zůstal vzdělávací systém. Máme tak jedinečnou možnost dát jim všem uznání a odpovídající místo v budoucí post-koronavirové společnosti. A podporu si zaslouží třeba také rodiče, kteří na půdorysu obývacího pokoje souběžně řeší požadavky svých zaměstnavatelů a dětí v rámci domácí kanceláře.
K tomu nepotřebujeme ani odvážnou politickou elitu, protože dnes je to to nejmenší, co jakákoli politická reprezentace může udělat. Pokud to neudělá ona, udělá to jiná. Její zárodky se již tvoří v sítích občanských iniciativ, které šíjí roušky, analyzují data o epidemii, nakupují seniorům, nebo se prostě jen snaží tlumit následky pandemie ve vztahu ke svým studentům nebo kolegům v práci. Jsou tak předzvěstí ohleduplnějšího světa. Tahle krize nám dává šanci na společnost, která bude přátelštější a spravedlivější i k těm, které před epidemií často nechávala stranou.“
Ondřej Císař
sociolog, FSV UK a Sociologický ústav Akademie věd ČR
Science Café Czech Republic přináší v době plné špatných zpráv poselství od českých vědců v akci #vedciprotitrudomyslnosti
