„Nejsem právě optimistou. Ba dokonce mi vyprofilovaní optimisté připadají trochu zvláštní, asi jako večerníčková postavička v Radovánkových dobrodružstvích, jíž působil potěšení i střet hlavy s cihlou. Být skeptikem je totiž snazší. V zásadě na všem je možné vidět něco sporného, resp. předvídat problémy. Lidé ani věci totiž nejsou dokonalí. Rozhlédneme-li se kolem sebe, rozhodně máme ke chmurám bezpočet důvodů: klimatická změna, horko a sucho, polarizace společností s dopady do nitra rodin, nástup populistických stran a vůdců, jimž připadá liberální (konstituční) demokracie jako cosi nežádoucího a vnuceného, u nás deformace výkonu politiky v důsledku otřesu systému politických stran a zavedení přímé volby prezidenta republiky, či spíše v důsledku zvolení konkrétního prezidenta republiky. Novinkou je pandemie odhalující na jedné straně to, jak je vlastně snadné zásadně omezit běžný život milionů lidí, a na druhé to, jak může být podvázána efektivita systému krizového řízení rozhodnutím klíčové postavy předsedy vlády, že vše je možné vyřešit svým osobním nasazením či další redukcí spánku. Jenže demokratické právní státy jsou nastaveny právě tak, aby fungovaly instituce, procesy a „bezejmenní“ lidé, aby méně záleželo na titánských výkonech konkrétních jednotlivců.
Čím tedy přispět proti trudnomyslnosti? Jaro je tu! Prvním důvodem tedy je obnova života. Ač je jaro stále kratší, přece jen z něj nezmizela svěží zeleň, květiny a mírné slunce. Máme-li možnost prchnout do přírody, byť jen v osamocení a třeba i s rouškou, nemůžeme se necítit osvěžení.
Druhým důvodem je to, že nejsme sami, kdo může mít pocit života na konci. Konci epochy, věku, všeho. Vzpomeňme jen na kulisy Pána prstenů, ale třeba i na roky 1941 a 1942, kdy se vítězství temnoty zdálo neodvratné. A přece se navzdory zdánlivé marnosti vytvořilo Společenstvo prstenu a ten nejméně pravděpodobný z hrdinů, hobit, zachránil tento svět. Stejně tak skupinka parašutistů zabila mozek a symbol nacistického teroru, Reinharda Heydricha. Zábleskem naděje je tedy víra v dobro v člověku, ve schopnost nasazení a obětování, v očekávání od sebe, a nejen od jiných. Kdyby to nezprofanovali ti, kteří náš život tak moc nezlepšili, řekl bych: Bude líp. Ovšem s dodatkem: Pokud se sami přičiníme.“
Jan Kysela
právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Science Café Czech Republic přináší v době plné špatných zpráv poselství od českých vědců v akci #vedciprotitrudomyslnosti
Pracujete ve vědě a chcete se zapojit do #vedciprotitrudomyslnosti?
Foto: Přemysl Otakar
