Hosty červnového HUB Science Café budou dva přední čeští fyzici Tomáš Jungwirth a Vít Novák. Následující rozhovor je pozvánkou na jejich vystoupení, které proběhne 7. 6. od 19:30 v HUB Prague.
Jak vypadá typický pracovní den teoretického fyzika?
Tomáš Jungwirth: Tím, že mě v práci, alespoň její vědecké části, nikdo neúkoluje a že mě mí experimentální kolegové nepustí ke svým drahým přístrojům, tak nemá můj pracovní den pevnou strukturu. Člověk se musí sám nejdřív přinutit vymyslet, co bude ten den dělat, pak to ale začne být zábava, takže nakonec dne je problém s tím v rozumnou dobu přestat. Určité pevné body ale má i naše práce, jako jsou pravidelné pracovní schůzky s kolegy, semináře a přednášky pro studenty a v průměru jedna zahraniční cesta za měsíc.
Vít Novák: Z mého pohledu experimentátora trochu staticky: teoretik buď píše, nebo čte. Teoretik Tomášova typu ovšem mezitím ještě přednáší, organizuje semináře, vymýšlí práci experimentátorům a chrání své lidi před útoky administrativy. To poslední samo vydá na plný úvazek.
Co je na vaší práci nejnáročnější?
TJ: Držet se toho co umíme, abychom si neudělali ostudu nebo zmatky v oborech, kterým nerozumíme a zároveň se pouštět do nových vědních oblastí, protože jinak bychom za chvíli přestali mít možnost objevovat nové věci. Skloubit tyto dva protichůdné ovšem stejně důležité přístupy je jedna z největších těžkostí vědecké práce. Další těžkost je, že fyzici jsou v průměru chytrý lidi, takže dá dost práce pochopit, co říkají nebo o čem píší, natož k tomu ještě něco užitečného přidat.
VN: Asi jako na každé práci: to co člověka nejmíň baví, zpravidla tedy to, co má s fyzikou málo společného – psaní zpráv, psaní posudků, vyjednávání se správou.
Předpokládám, že ve vašem výzkumu je důležitá metodičnost a systém, určité postupy v přípravě a samotném provedení experimentů. Máte nějaký osvědčený postup či systém, který by mohl být inspirativní i pro ostatní? Prozraďte nám něco z vaší „kuchyně“.
TJ: Nejvíc se mi osvědčilo nechat své kolegy pracovat jejich vlastními metodami, a jen s nimi čas od času prodiskutovat, kam by práce měla směřovat.
VN: Důležité je najít a udržovat kompromis mezi důkladností a systematičností na jedné straně, a ochotou experimentovat až riskovat na straně druhé. Bez prvých dvou zásad lze těžko dospět k bezpečnému porozumění a k novým výsledkům, na kterých je možné dále stavět. Platí ale také, že přehnaná důkladnost může snadno vyplnit celý pracovní čas a nakonec vést až k neplodnosti. Bez ochoty pouštět se do nevyzkoušených a zdánlivě bláznivých věcí se k novým výsledkům nedojde nikdy, systém ale musí následovat.
Čeho byste rádi ve svém výzkumu dosáhli?
TJ: Natrefit na dříve neznámý jev, který se dostane do učebnic fyziky. Vysvětllit nějaký fyzikální jev, jehož podstata mátla fyziky mnoho let nebo realizovat nějakou fyzikální představu, o kterou se mnoho let vědci neúspěšně pokoušeli. Vidět některý z objevů, jak se ujal pro výrobu běžné součástky nebo zařízení. Přispět alespoň k jednomu z těchto tří druhů výzkumných výsledků je meta asi většiny fyziků nebo vědců obecně a v našem oboru spintroniky k tomu určitě jsou příležitosti. Jeden z takových cílů u nás je nalezení vhodného fyzikálního principu a následná realizace spinového tranzistoru, který by byl lepší než klasický tranzistor.
VN: Soukromě by mi stačilo, aby mne práce i nadále bavila, každý dílčí úspěch je bonus. Nicméně polovodičové tranzistory už mají důchod na krku a to je jasná výzva.
