Držitelem Ceny Neuron pro mladé vědce 2016 se stal prof. RNDr. Petr Slavíček, PhD. Okruhy jeho zájmu jsou poměrně široké. Profesně spojuje chemii, fyziku a informatiku, spolupracuje s mnoha různými experimentálními skupinami. Věnuje se vědecké a pedagogické práci na VŠCHT a k tomu nedávno na Katolické teologické fakultě UK úspěšně dokončil bakalářské studium.
Vyhovuje vám přebíhání od tématu k tématu? Máte rád více souběžných projektů?
Promiskuita v zájmech je mi asi vlastní. Teoretická chemie k tomu dost svádí. Chemický prostor je prakticky nekonečný. Je registrováno přes sto milionů sloučenin a snadno vymyslíme nekonečně dalších. A teoretikovi nic nebrání vrhnout se na jejich zkoumání, není omezen potřebou objednat chemikálie, sehnat přístroje, obávat se toxicity či výbušnosti… Když vám přijde něco zajímavé, můžete hned začít. A je pravda, že se mi mé zájmy nepodařilo udržet úplně uvnitř chemie.
Objevil jste nový typ přenosu energie mezi molekulami. Co dodává energii a nadšení pro práci vám?
Občas mám chuť dělat něco jiného. Pak si představím realistické možnosti a energie a nadšení je zpátky. Učit a bádat mne prostě baví víc než co jiné.
Jak jste se dostal zrovna k výzkumu v oblasti záření?
Světlo a obecně záření je v chemii všudypřítomné, skoro vše se o molekulách dozvídáme prostřednictvím různých druhů záření a pomocí záření můžeme molekuly také řídit. Nebylo vyhnutí, na světlo jsem narazil i já. A zůstal jsem u toho, protože se díky fyzikům v této oblasti dějí stále nové věci. Je vlastně s podivem, že se tomuto oboru nevěnuje mnohem více chemiků.
Tématem vaší laboratoře je i fotosenzitivita biomolekul. Opalujete se venku bez obav, nebo trávíte léto u počítače?
Sluneční žár nijak nevyhledávám, můj kožní fenotyp mi umožnuje bez obav se opalovat jen se silnou vrstvou ochranného krému. V těchto krémech jsou mimochodem fotostabilní molekuly, na jejichž vývoji se podíleli i teoretičtí chemikové.
A co rentgenování, máte z něj respekt, nebo jsou v dnešní době používané dávky skutečně zanedbatelné?
K rentgenování se stavím jako řadový pacient, tedy s plnou důvěrou k lékařům. Nepochybně se poučili ze všech omylů průkopníků rentgenového výzkumu.
Vaše publikace v časopise Science popisuje krystalizaci vody. Jak je to s tvrzením, že nenajdeme dvě stejné sněhové vločky?
Zkoumali jsme počátky krystalizace, nejmenší shluky vody, kdy už můžeme mluvit o krystalickém uspořádání. Vločky dopadající na nás z nebe jsou úplně jiné. Takovou velikánskou vločku můžeme udělat tolika různými způsoby, že dvě stejné vločky nenajdeme. Na úrovni nanometrů se nám to ale podařit může.
Rozhovor připravila Dominika Jettmarová, Science Café.
Záznam přednášky z 8. listopadu 2016 najdete zde: Chemie a fyzika vysokoenergetického záření.
