MENU
Zdroj foto: pixabay.com

Science Café Praha 13/9: Setkání s forenzní psychologií

Jiří Žára

Jiří Žára: Ve virtuální realitě jsme většinou úplně sami

4. 9. 2016 Praha, Rozhovory

Snaha probudit v pachatelích empatii selhává, konstatuje policejní psycholožka Ludmila Čírtková

Jaké varovné signály blízkých osob nemáme přehlížet a jsou pachatelé napravitelní? Policejní psycholožka doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., zabývající se vyšetřováním trestných činů, poodkrývá povahu pachatelů a myšlenky obětí.

Co násilníky motivuje a inspiruje? 

Pachatelé velkých trestných činů, jako jsou masové vraždy, střílení ve školách, sdílí společné znaky. Zpravidla ze svých problémů viní okolí, které se o ně nezajímá. Jejich reakcí je odtržení od společnosti, chuť po revanši a touha být slavný. Zhruba od poloviny devadesátých let se média stávají stále vlivnější součástí života. Zároveň prudce stoupá počet extrémních zločinů. Drtivá většina expertů souhlasí se závěrem srpnové studie americké vědkyně Jennifer Johnstonové. Podle průzkumu by se nejméně o třetinu mohl snížit výskyt amokových činů, kdyby se v médiích přestaly uvádět detaily masakrů a informace o pachatelích. Je to podobné jako Wertherův efekt, při kterém zveřejňované sebevraždy vedou k dalším sebevraždám.

 

Mívají pachatelé průběh dokonale promyšlený?

Existují pachatelé, kteří se snaží zinscenovat určitou situaci, například podle detektivek. Nelze se ale vysvléct z kůže jako had. Typicky tedy pachatel stopy na místě činu zanechá a “otisk jeho hlavy” zůstane čitelný.

 

Je náprava pachatelů trestných činů úspěšná?

Pachatele dělíme podle povahy do dvou základních skupin. Z většiny jsou to situační pachatelé, kteří klopýtnou v rámci určité příležitosti. Jinak se nijak neliší od zbytku populace. Druhá, menší část – pod 10 %, jsou pachatelé intenzivní, zjednodušeně recidivisté. Tito bývají problematičtí již od útlého dětství a časem provádějí více typů výtržností, od krádeží přes finanční podvody až po fyzické útoky. Dělají starosti jak vědě, tak vězeňství, neboť jejich návrat do společnosti je prakticky nemožný. Pokud se dotyčný nechce napravit, nedokážeme změnit jeho rozhodnutí.

 

Pracujete i pro Bílý kruh bezpečí, který pomáhá obětem a svědkům trestných činů. Jak oběti a pozůstalí reagují na opětovná setkání s pachatelem?

Setkat se s pachatelem je přirozená potřeba obětí. Představují si, že pachatel všeho lituje a omluví se jim. Touží po pachatelově pykání a pokání. Jenže typicky dochází ze strany pachatelů k pravému opaku. Alibisticky hledají důvody, proč si to oběť zasloužila. Říká se tomu neutralizace činu. Napravují si svědomí, zmírňují svou vinu. U soudu, kde se obě strany setkají, pak ale dochází k tzv. sekundární viktimizaci, což je další ublížení oběti a pozůstalým, tentokrát psychické. Snahy probudit v pachatelích empatii, třeba korespondenčním setkáním na dálku, selhávají.

 

Vědci se stále nemohou shodnout na vlivu násilných počítačových her na agresivitu hráčů. Jaký na to máte názor?

Nejsem odpůrce počítačových her, ale měly by být jen jako doplňková zábava. Ve chvíli, kdy má dítě a dospívající málo sociálních kontaktů, nabízí se mu substituce virtuální realitou. Nejenže je pak odtržený od společnosti, ale také hrozí, že si vytvoří nesprávné představy o fungování opravdového světa.

 

Kterých varovných signálů si na osobách v okolí máme všímat, abychom předešli neštěstí?

Noční pomočování, týrání zvířat a zakládání požárů – to bývala triáda varovných signálů ještě v minulém století. Napovídala, že chlapec skončí na šibenici. Dnes víme, že to tak jednoduché není. Zbývá ale intuice. Když se nám na dotyčném něco nezdá: začne se chovat zvláštně, izoluje se, mluví o tom, že udělá něco velkého, hltá informace o minulých případech, náhle se zajímá o zbraně, … to vše může upozornit na problém. Obvykle na sebe sami upoutají pozornost, například komunikací na sociálních sítích nebo se svěří přátelům. V první řadě by mu nejbližší měli věnovat více času, popovídat si s ním. Vhodným následujícím krokem je vyhledání terapeutické pomoci. Mohlo by se totiž jednat o poruchu osobnosti.

 

Rozhovor připravila Dominika Jettmarová, Science Café.

V úterý 13. září v pražské kavárně Potrvá paní docentka Čírtková uvede mýty o pachatelích na pravou míru a přiblíží, jak je vnímán zločin očima obětí. Přijďte se zeptat na to, co vás o tématu policejní psychologie zajímá. Začínáme tradičně v 19 hodin.

Ludmila Čírtková

Tags: , , , , , ,

Comments are closed.