Strojový překlad

Vypadá to snadně. Do Google překladače nakopírujete odstavec textu v jazyce, kterému vůbec nerozumíte, a vyleze vám jakž takž srozumitelný překlad. Jenže to je právě ono – pokud už je přeložený text aspoň věcně správný, často je gramaticky špatně nebo tak porůznu škobrtá. Zkrátka – k dokonalosti má daleko. Nicméně nástroje k překládání se stále zlepšují a v budoucnu není vyloučené ani to, že počítače naučíme vybrané společenské konverzaci. Co vše je k tomu potřeba? Na to se můžete přijít zeptat RNDr. Ondřeje Bojara, Ph.D., z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Téma večera tentokrát zní: Naučíme počítač (cizí) řeči? Strojové překladače bude možné běžně koupit či zdarma použít už pár let. Jak ale vlastně fungují? A do jaké míry jsou jejich výstupy spolehlivé? Daří se učit počítače cizím jazykům? Strojový překlad je pro inženýry typ matematicky řešitelné úlohy, každému filozofovi a lingvistovi je však jasné, kolik neřešitelných problémů skrývá. Možná jde o nejnázornější disciplínu pro ty, kdo by rádi věděli, jak funguje jazyk a co to znamená něčemu rozumět. * Kolika způsoby lze přeložit jednu obyčejnou větu z anglických novin? * Jak přesně změřit, který překlad je lepší? * V čem se liší slovníky pro lidi a pro počítače? Ondřej Bojar vystudoval MFF UK v roce 2003 a od té doby bádá v Ústavu formální a aplikované lingvistiky (ÚFAL MFF UK). Ze všech zábavných i užitečných kratochvílí počítačových lingvistů jej nejvíce přilákal strojový překlad, a to z více důvodů: strojový překlad potřebuje snad skoro všechny výdobytky počítačové lingvistiky, jeho výstupy jsou hmatatelné a měřitelné už dnes, ale přitom je jasné, že úplné a zcela univerzální řešení hned tak někdo nenajde.