Psychopati mezi námi

Slovo psychopat sice bylo vypuzeno z odborného slovníku, nicméně je libozvučné, a tak není divu, že jsou mnozí, kteří dbají o to, aby nezapadlo. Počínaje pionýrem Herveyem Cleckleyem až po profesora Radka Ptáčka. Odborníci v této oblasti na pomezí psychopatologie by rádi termín psychopat rezervovali pro přibližně jedno procento našich bližních, jejichž zásadní odlišností je absence strachu. Ten si totiž neuvědomují a ani jej neprožívají. To přináší zcela jiné vnímání souvislostí, prožívání, tvorbu hodnot a jednání. Zkuste si na chvíli představit, že absolutně nevíte, co je to strach. Máte-li slušnou fantazii, dopracujete se na základě této vlastnosti záhy k pocitu omnipotence neboli všemohoucnosti. Navíc, chybí-li vám strach či tréma, umožňuje vám to provádět vše bezchybně a s robotickou přesností. Jste také přitažliví pro své okolí, nebojíte se riskovat, nebojíte se vlastně ničeho a můžete tedy všechno! A navíc se nepotíte, a tím pádem ani nevydáváte "varovný zápach", takže jste pro své okolí charismatický člověk, za nímž ovce rádi kráčí třeba až na porážku ... A teď už jde jen o to, kolik v sobě máte agrese, asociálních a antisociálních choutek, prvků a osobnostních charakteristik, jak moc jste hamižní a kolik vzrušení v té věčné nudě beze strachů potřebujete: zda vám stačí pašovat koks nebo potřebujete pro povyražení krást, vraždit, hrát na burze o miliony, či naopak zachraňovat ohrožené, dobývat vesmír, šířit víru či operovat mozek.