Povzbudivá poselství českých vědců v časech špatných zpráv
„ ‚Že jsi prý v životě nic nezažil, no a co ta pandemie ve dvacátým?!‘ plísní melancholického dědka babička. Parafrází Renčínova vtipu se přenesme do příštího roku, kdy se na dnešní krizi budeme dívat s nadhledem – jak velkým, záleží na tom, jak ji teď zvládneme. Není to první katastrofa, z té předchozí, horší, jsme se vymanili před třiceti lety. Ačkoliv karanténní omezení nám socialismus připomínají, nejsou „na věčné časy a nikdy jinak“, v tom je nám zárukou parlament.
Jako každá krize, i pandemie může inspirovat. Třeba k ocenění, že všechny kultury si nejsou rovny – ty podporující vědu jsou lepší. K nim patří i ta česká, i když by měla podporovat vědu ještě více. Na mobilizaci laboratoří Akademie věd, univerzit a nemocnic je radost pohledět (sám ovšem nerozeznám PCR cycler od pekárny na chleba) a dává naději, že pandemii zvládneme jako aktivní hráči s racionální strategií, nikoli jako ti, co zoufale chytají moudrosti ze zahraničí, jež stěží chápou. Pokud se bude karanténa zostřovat, poslední tři otevřené instituce by měly být nemocnice, atomové elektrárny a ústavy Akademie věd.
Cynik či mimozemšťan by mohl zastávat i názor, že jsme si o krizi v poslední době koledovali. Po velkém zamíchání karet před třiceti lety naše akceschopnost postupně zamrzala, blokována rostoucí sítí byrokracie, ale také společenských ohledů, abychom něčím neurazili. Po krizi se můžeme otřepat a podívat se na vše novýma očima. Bohužel také zchudneme; jak hodně, o tom rozhodujeme nyní, mírou spolupráce nás všech. Jistě to zvládneme. A na konec optimisticky – životní spokojenost roste úměrně nikoli s hrubým národním produktem, ale s jeho logaritmem. Ekonomický pokles tedy nutně neznamená zkaženou náladu, nebo alespoň ne zkaženou zásadně a navždy.“
Vojtěch Novotný
biolog, Biologické centrum AVČR Akademie věd České republiky
Science Café Czech Republic přináší v době plné špatných zpráv poselství od českých vědců v akci #vedciprotitrudomyslnosti
