Za normálních okolností bych teď připravoval terénní práce na grónském ledovci a večer bych si možná zašel na jedno. Ale normální okolnosti nejsou k dispozici, tak sedím doma a čtu a poslouchám zprávy. A všiml jsem si jedné pro mě docela pozitivní změny oproti těm normálním okolnostem: v novinách a v rádiu teď mluví hlavně odborníci. Ti skuteční, ne takoví ti strejdové, co absolvovali vysokou školu života s odřenýma ušima. Epidemiologové mluví o epidemiích, virologové o virech, imunoložky o imunitním systému, ekonomové o nutných ekonomických opatřeních. Moje odbornost teď zrovna nijak extra užitečná není – proto sedím doma a poslouchám jiné. Je to pro mě takové osvěžující okénko do vcelku nedávno minulé doby prepostfaktické. Všude je spousta dat, čísel a grafů, a co víc, zdá se, že jim lidi rozumějí a chápou, k čemu jsou. Spousta „obyčejných“ lidí mluví o exponenciálním růstu, zplošťování křivek, vývoji vakcín nebo paměťových mapách. Kde jsou fotbalisté a modelky? Asi zplošťují křivky. Ne, nedělám si velké iluze a neočekávám, že by se po konci pandemie skuteční experti stali miláčky médií (to je strašná představa!); vrátí se fotbalisté i modelky, vrátí se samozřejmě i strejdové. Ale třeba to v lidech zanechá trochu víc důvěry ve vědu, která se v případě dalších – a taky těch probíhajících – krizí bude hodit, a dojem, že ti vědci nakonec nejsou jen (cituji jednoho svého příbuzného) paraziti společnosti a že sem tam taky něčím přispějí. Nejen tím, že půjdou do místní hospody na jedno – i když, jak nám říkají ekonomové, to teď bude taky dost důležité.
Marek Stibal
ekolog, katedra ekologie Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Science Café Czech Republic přináší v době plné špatných zpráv poselství od českých vědců v akci #vedciprotitrudomyslnosti
