Science Café > Praha > Kamil Boldan: Knihovědci 19. století to měli snadné

Kamil Boldan: Knihovědci 19. století to měli snadné

PhDr. Kamil Boldan pracuje v odboru Historických a hudebních fondů Národní knihovny ČR. Je kurátorem sbírky inkunábulí (tj. nejstarších tisků z 15. století), která se řadí k vůbec největším ve střední Evropě. Badatelsky se dlouhodobě věnuje výzkumu knižní kultury v Čechách doby jagellonské, počátkům knihtisku v českých zemích a typografické komunikaci na přelomu středověku a raného novověku. 

Nález vzácných knih bývá otázkou náhody, nebo se po některých i pátrá cíleně?

Pátráte samozřejmě cíleně, ale stejně mnohé zůstane otázkou náhody, zejména když se zabýváte vůbec nejstarší etapou knihtisku. Knihovědci 19. století to měli snadné. Kam sáhli, tam nacházeli dosud neznámá bohemika. Dnes již nacházíme neznámé české tisky 15. či počátku 16. století jen ojediněle, povětšinou jako takzvanou makulaturu. Takto se stále daří objevovat třeba jednolistové nástěnné kalendáře. S koncem daného roku se staly nepotřebnými a často končily v dílnách knihvazačů, kteří je druhotně využívali k výlepům vnitřních stran dřevěných knižních desek. Lepili je samozřejmě právě potištěnou stranou k desce, čímž nám pátrání poněkud znesnadnili. Z produkce první české tiskárny, která byla činná od 1476 v Plzni, jsme dosud znali jen sedm tisků. Všechny bibliograficky popsala již generace badatelů přelomu 18. a 19. století, především Josef Dobrovský a Karel Rafael Ungar. Ten sedmý  nalezl v roce 1853 Václav Hanka. Až v letošním roce se díky náhodě podařilo objevit osmý. Jde právě o jednolistový tisk, který byl zasutý mezi úředními písemnostmi jednoho jihočeského archivu. Pochází z roku 1481 a jde o čtvrtý nejstarší tisk vydaný na našem území.

Jak dlouho je tým badatelů v bílých rukavičkách v kontaktu se vzácným dílem?

Předně zapomeňte na tým badatelů. Česká knihověda léta skomírá. Chybí jí institucionální zázemí. O dějinách knihtisku tu soustavněji publikuje jen malá skupina autorů. Poslední přehledné dílo o dějinách knižní kultury vyšlo před 27 lety. Má titul Česká kniha v proměnách staletí a sestavil ho kolektiv vedený Mirjam Bohatcovou. A upřímně si také přiznejme, že většina správců historických knižních fondů žádné bílé rukavičky nepoužívá – pokud zrovna nestojí před novináři. Jinak badatelé mají v digitálním věku práci dosti usnadněnou. Velkou část raných evropských tisků si dnes každý může prohlížet na internetu.

Kdy dochází k digitalizaci a zpracovávají se tak dnes všechny příchozí knihy?

Digitalizování produkce českých a moravských tiskáren 16. až 18. století více pokročilo až v posledních několika letech – hlavně díky projektu firmy Google. Pokud kniha není zdigitalizována, povoluje větší část knihoven zhotovení náhledových snímků ve studovně. Tím se výrazně omezuje doba, po kterou badatel pracuje s originálním tiskem. Ještě okolo roku 2000 bývala studovna rukopisů a starých tisků v Klementinu zcela zaplněna. Dnes tam nad originály sedí většinou dva až tři badatelé.

Existují samozřejmě případy, kdy s původním výtiskem potřebujete pracovat výrazně delší dobu. Třeba když jsem se snažil přesněji datovat tisky prvního plzeňského impresora pomocí filigránů – průsvitek v papíru, musel jsem z každého z nich pomocí prosvětlovací destičky zhotovit na pauzovací papír tužkové obtahy desítek různých filigránů.

Jak se konzervují velmi vzácné kusy, které NK získala?

Velkou část kapacity restaurátorského oddělení dnes vyčerpávají opravy rukopisů a starých tisků, které Národní knihovna zapůjčuje na různé výstavy. Na mnoho dalšího již restaurátorům čas nezbývá. Průběžně se provádějí alespoň drobné opravy svazků před jejich digitalizací. Důležitá je preventivní ochrana historických fondů. Svazky jsou ukládány do uzavíratelných krabic z nekyselé lepenky, které ochrání i výzdobu knižních vazeb. Možná se tomu podivíte, ale Národní knihovna je dnes jednou z posledních vědeckých knihoven u nás, která svůj historický fond – včetně těch nejcennějších iluminovaných kodexů – dosud nemá uložen v klimatizovaných depozitářích.

Mají soudobé knihy šanci se také tak dlouho dochovat?

Spíše je otázkou, zda je další generace vůbec budou chtít nákladně uchovávat v tolika exemplářích, když již budou dostupné v digitální podobě. Ale inkunábule, tedy nejstarší tisky vydané od doby vynalezení knihtisku v polovině 15. století až do roku 1500, bývají právě díky kvalitnímu papíru dochovány často v lepší kondici než knižní produkce minulého či předminulého století.

Jak se vyvíjela vaše láska ke knihám?

Nejraději bych odpověděl, že po více než 25 letech práce v Národní knihovně z lásky ke knihám mnoho nezbylo. Když ale opustím Klementinum, onen Dům Polyp – jak ho před sto lety v jedné básni nazval náš dávný kolega Otakar Theer, a vydávám se bádat do historických knihoven po Praze či mimo Prahu, cítím, že se vrací. Třeba když vstoupím do zešeřelé knihovny Metropolitní kapituly v jednom z domů na Hradčanském náměstí, kam nedolehne klábosení knihovnic, anebo když přijedu na lobkovický zámek v Nelahozevsi, kde jsou uloženy svazky z knihovny Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, jíž jsem se dlouho zabýval.

Ono uchvácení historickými knihovnami snad vzniklo prolnutím mého zájmu o stavební památky s jistým druhem spiritismu. Zbytky knihoven nám pootevírají vnitřní svět svých dávno mrtvých majitelů. Vystudoval jsem na katedře pomocných věd historických Filozofické fakulty UK, která připravuje především budoucí archiváře. Mne více než úřední písemnosti tehdy zajímaly středověké rukopisy. Po nástupu do Klementina jsem ale dostal na starost tamní sbírku inkunábulí, jež patří k nejrozsáhlejším ve střední Evropě. Do inkunabulistiky, která se tu nikde nepřednášela, mne zaučovala doktorka Emma Urbánková, někdejší dlouholetá vedoucí rukopisného oddělení. Nakonec jsem po ní zdědil nejen starožitný psací stůl, ale i její celoživotní badatelské téma – počátky českého knihtisku.

Rozhovor připravila Dominika Jettmarová, Science Café.

Záznam přednášky o počátku českého knihtisku z úterý 12. prosince 2017 si můžete pustit na partnerském webu SlidesLive.

Dominika Jettmarová

Fandíte Science Café?

 

Jsme na sociálních sítích