Jan Lukačevič je jeden z mladých talentů nastupující vědecké generace. Na Oddělení kosmické fyziky ÚFA AV ČR pracuje v rámci mise ExoMars 2020 na vývoji antény, která bude mít za úkol detekovat elektromagnetické výboje v prachových bouřích na povrchu Marsu. Obrovský potenciál kosmického výzkumu, lidská kolonizace vesmírných těles i popularizace vědy, to vše bylo předmětem našeho povídání.
Kosmický výzkum je i dnes vcelku specifickou oblastí lidského bádání a mnohé ani nenapadne spojit si ho i s Českou republikou. Přesto tady existuje několik vědeckých týmů, které se této oblasti věnují. Jakou má Česká republika na poli kosmického výzkumu reputaci?
Velice dobrou, v několika oblastech přímo excelujeme, například v oblasti vlnových analyzátorů. Nebo i v oblasti geologických průzkumů máme velké úspěchy. Poznatek, že na ledových měsících naší soustavy je voda v tekutém stavu také zjistili čeští vědci ve spolupráci s lidmi z JPL (NASA).
Zároveň tady máme historicky danou spolupráci s týmy, které vysílaly do vesmíru samostatné družice, což tehdy byla poměrně rarita. Vcelku málo zemí si mohlo dovolit vyslat samostatnou družici a vůbec ji úspěšně zkonstruovat. Čeští vědci se tedy podíleli na vývoji přístrojového vybavení či jiných součástí dané družice a jejích systémů.
Myslím si tedy, že je na čem stavět i do budoucna a byla by škoda nevyužít toho velkého potenciálu, který tu díky vytrvalé a nepřetržité práci schopných jednotlivců a týmů máme.
Kosmický výzkum patří k jedněm z těch nejdražších vůbec. Sleduješ zájem států, investičních fondů a firem do něj investovat?
Tohle téma se dnes stále častěji skloňuje na všech světových konferencích. Jsme na prahu zlaté horečky. Výnos investic do kosmického výzkumu se neustále zvyšuje a existují už i soukromé subjekty, které jsou schopny na oběžnou dráhu vysílat různé objekty. Objevují se metody, jak výzkum monetizovat, tedy už se nejedná jen o bádání uzavřené skupiny lidí.
Mluví se o asteroid miningu, tedy vytěžování minerálů, drahých kovů a dalších surovin z asteroidů. Budou se ve velkém využívat satelitní snímky Země pro různé aplikace, třeba pro sledování pohybů zvířat nebo při humanitárních krizích, kdy se okamžitě a efektivně zmapuje daná oblast. Pro účely zemědělství na nich bude možné sledování vody, kombinovat ho například s modely počasí a tak dále. Těch možností je tady spousta, a to pomalu přilákává ty soukromé investory. Zajímavé je i vesmírné cestování, v roce 2018 by měla společnost Blue Origin začít pravidelně poskytovat komerční lety do vesmíru pro širokou veřejnost.
Jaké věci, vyvinuté primárně v rámci kosmického výzkumu, používáme nyní v našem každodenním životě zde na Zemi?
Je jich spousta, například izolační materiály, které v současné době všude používáme, pocházejí v zásadě z výzkumu v rámci programu Apollo. Zajímavé je, že ač byl program Apollo jeden z nejdražších v historii lidstva vůbec, ve skutečnosti každý investovaný dolar časem vydělal sedmnáct dalších, právě z důvodu praktické využitelnosti výstupů tohoto vývoje.
Pak je tu celá řada dalších věcí, u nichž si člověk vůbec neuvědomí, že pocházejí z kosmického výzkumu. Třeba běžecký pás, který se primárně vyvíjel jako pomůcka pro astronauty, aby jim neatrofovaly svaly. Nebo zdokonalení mikrovlnky, která byla zamýšlena pro použití ve vesmíru pro ohřívání jídla.
Jsou i technologie, které získaly uplatnění v medicíně. Příkladem může být algoritmus, který byl vyvinut pro čištění snímků a dat, které získává Hubbleův teleskop. Ten samý algoritmus se dnes používá i u mamografů a díky němu jsou mamografy schopny efektivně odhalovat nádory.
Myslíš, že kolonizace prvních těles, ať už Měsíce či Marsu, je něco, čeho se dožijeme za našich životů, tedy přibližně v příštích dvou generacích? A jaké technologie ještě musí lidstvo dořešit, aby bylo v této snaze úspěšné?
Myslím, že dožijeme. Z pohledu kolonizace planet je potřeba vyřešit dvě otázky. Tou první je ochrana proti radiaci. I dnes bychom byli schopni vyslat astronauty na Mars, ale doletěli by tam buď slepí, nebo mrtví, což samozřejmě nikdo nechce.
Druhou otázkou je jak cestování vesmírným prostorem zrychlit. Na Mars je to ještě vlastně blízko, letí se tam 8 měsíců, ale třeba Titan (největší měsíc Saturnu), který je další nejbližší těleso s poměrně vhodnými podmínkami, možná i lepšími než na Marsu, se nachází 8 let cesty od nás. Tudíž vylepšit technologii pohonů bude nezbytné, budeme-li chtít cestovat rychleji a efektivněji.
Samozřejmě musíme brát v potaz i systémy podpory života, aby existence lidí na jiných tělesech byla udržitelná. Musíme zajistit, aby nedocházelo jen ke spotřebě, ale abychom byli schopni energii i generovat a udržet tak celý ten ekosystém v chodu. Jak zajistit, aby se tam dalo něco pěstovat? Jak efektivně získávat a distribuovat energii?
Osobně si ale myslím, že největším problémem vůbec nejsou technologie, ale povaha lidského druhu. Sami sobě přisuzujeme nějakou extrémně důležitou roli a dle toho se chováme ke svému okolí. Pokud se naučíme pokoře, tak se ty cesty, i případná kolonizace, budou dělat daleko snáz.
Intenzivně se věnuješ i popularizaci vědy. Jaký v tom vidíš smysl a máš v této oblasti nějakou vizi?
Mým idealistickým cílem je vytvořit takové povědomí o vědě, aby o ni vznikl celospolečenský zájem. Aby lidé začali vnímat vědu jako skutečný přínos společnosti a zároveň i jako zdroj příjmů. Neustále se u nás mluví o tom, že jsme montovna, proč tedy nezačít efektivně financovat výzkum s vysokou přidanou hodnotou a provázat ho s technologickými fondy.
Další mou vizí je vytvořit dobré podmínky mladým lidem proto, aby vědu vůbec považovali za atraktivní oblast a případně ji neodcházeli dělat do zahraničí. Čím více schopných mladých lidí u nás zůstane, tím lépe pro naši společnost jako celek. Ale nemusí jít jen o vědu. Věřím, že dokážeme-li vzbudit v dětech a mladých lidech zájem o svět kolem sebe a vést je k tomu, co je baví, ať už je to cokoli, dříve či později nám tu všem bude ještě o něco lépe. A toto všechno se dá dělat právě skrze popularizaci vědy.
Pro Science Café rozhovor připravila Jana Nová.
Chcete se dozvědět víc o tom, jak Češi objevují tajemná zákoutí naší sluneční soustavy a jak jsou v této snaze úspěšní? Pak doražte v úterý 13. února v 19 hodin do kavárny Potrvá (Srbská 2, Praha 6). A neváhejte přes Facebook pozvat i své přátele!
