Martin Rychlík je novinář píšící o vědě, ale i etnolog se specializací na mimoevropské „umění“, dějiny účesu a také tetování. Martina jsme pozvali na Science Café 11. 3. do Prahy, aby nám svou činnost a dlouhodobý zájem přiblížil. Jako ochutnávku jeho vystoupení jsme připravili krátký rozhovor.
Kdy a kde se začali lidé poprvé tetovat?
Martin Rychlík: Přesně to určíme těžko. Můžeme jen odhadovat. Nepřímých náznaků je mnoho: paleolitické venuše s naznačenými rýhami, sošky, ale i nástěnné malby postav v západoevropských jeskyních či africkém Tasíli-n-Ažžer. Jde také o nálezy různých šídel a jehel, o nichž se archeologové domnívali, že mohly být užívány k tetování. Ovšem nejstarším nezvratným dokladem je pochopitelně tetování přímo na těle. A tím je mumie z Jižní Ameriky, z Chile, z takzvané kultury Chinchorro, jejíž droboučký – jakoby tužkou nakreslený – „knírek“ je stár asi 8000 let. Ač někteří pochybují, zda byl vytvořen záměrně (nebo třeba jen říznutím a zanesením pigmentu), u alpské mumie nazývané familiárně Ötzi jde už o nepopiratelný záměr. Tato pravěká tetování jsou stará přibližně 5300 roků a je dost možné, že hlavní účel byl terapeutický, léčivý, neboť se vytetované čárky nacházely v oblasti revmatických obtíží.
To je jeden důvod. Víme, proč ještě se lidé tetovali a tetují? Co lze z tetování usoudit o dané kultuře?
MR: Myslím, že velmi mnoho. Tetování se může zprvu zdát jako nezajímavá, pro někoho až banální věc, ale z etnologické praxe víme, jak je tetování a jizvová skarifikace rozšířena po celém světě. Byla známa většině kultur – v čase i prostoru. Psal o tom již Darwin, E. B. Tylor a mnozí antropologové. V tradičních společnostech se tetování, díky své trvalosti a bolestivosti, často pojilo s iniciacemi neboli rituály přechodu a označovalo status jedince, jeho kmenovou příslušnost, ale i různé zásluhy jako počty ulovených lebek nebo ulovených velryb. Jakoby hovořilo, zušlechťovalo a samozřejmě i krášlilo muže a ženy. Něco z toho zůstalo dodnes, byť převládly povrchní významy.
Mají tetování v různých kulturách něco společného? Dají se vysledovat podobnosti? A v čem jsou ty nejzásadnější rozdíly?
MR: Těch důvodů a konkrétních účelů je nekonečně mnoho, nelze je všechny popsat. Když jsem se těmi jednotlivými případy u stovek rozličných etnik zaobíral, pokusil jsem se je – zjednodušeně – uspořádat do osmi hlavních kategorií podle funkcí, které tetování ve společnosti plní. Od dekorativní, statusové, po magickou, náboženskou až třeba po individualizační, kdy kupříkladu Maoři na Novém Zélandu používali svá tvářová moko, pověstné hluboce vytetované spirály, jako podpis na smlouvy s Brity. Podobnosti tedy existují, ale jednotlivé významy jsou odlišné podle dané kultury.
Jak se měnil význam a přístup k tetování v naší „západní“ kultuře?
MR: Ve zkratce řečeno došel od stigmatizace otroků a ozdob „barbarských“ kmenů za hranicemi Říma až k jisté, vcelku uznávané formě řemesla či dokonce umění, poněvadž mnozí z dnešních tatérů se oprostili od někdejších prostých šablon a tvoří skvělé, jedinečné práce. Na řadu světových umělců je zapotřebí čekat dlouhé měsíce, než budou mít čas vás potetovat. O tom, jak ohromně se tetování historicky proměnilo, se ovšem dá mluvit hodiny.
Proč jste se vy osobně rozhodl pro výzkum tetování?
MR: Může za to kniha Josefa Kořenského, prvního Čecha, který vykonal cestu kolem světa. Psal o tetovaných Maorech konce 19. století. Zaujali mne natolik, že jsem chtěl vědět o jejich moko více. A začal se po tom pídit.
Máte oblíbené tetování, příběh nebo zážitek s tetováním spojený?
MR: Nejpůsobivější je bezpochyby tetování z Markézských ostrovů v Polynésii, kde se lidé tetovali od ušních lalůčků až po konečky prstů na nohách. Na světě nemá obdoby, jak dokládají práce etnografů Karla von den Steinen nebo Willodean Handyové. A oblíbený příběh? Ten je o nejslavnějším tetovaném muži dějin, který si dal jméno Velký Omi. Chtěl se proměnit ve „člověka-zebru“ – a díky půlmiliardě temných vpichů se mu to i podařilo.
Chcete se dozvědět více o příběhu Velkého Omiho? Přijďte na diskusní setkání s Martinem Rychlíkem s názvem Science Café 11. 3. od 19:00 do kavárny Potrvá, Srbská 2, Praha 6.
Kdo je Martin Rychlík
Etnolog a novinář píšící o vědě a výzkumu. Vystudoval etnologii i dějiny a teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2011 obhájil dizertaci v Ústavu etnologie FF UK, kde částečně působí jako odborný asistent. Roku 2009 absolvoval stipendijní pobyt na University of Tokyo (komunikace vědy). Zabývá se dějinami tetování, antropologií umění a kulturních areálů – zejména Polynésie. Je autorem dvou knih; dvě popularizační dr. Miloslava Stingla editoval. V letech 2000-06 pracoval v ČTK, posléze v ekonomickém týdeníku Euro (2006-10). Od roku 2010 je redaktorem serveru Česká pozice a píše do Lidových novin.
