Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc. promovala roku 1961 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde studovala biochemii. Vědecké činnosti se věnovala na Akademii věd ČR, kde se dostala ke studiu biorytmů. Mezi lety 2001-2005 byla předsedkyní Akademie věd. Pro Science Café Brno přednášela na začátku května v literární kavárně knihkupectví Akademia, pokud jste se na její přednášku nemohli dostavit, přečtěte si alespoň rozhovor. Otázky kladla Kristýna Kounková. Fotogalerii z přednášky a diskuze najdete zde.
Jak jste se po studiu biochemie dostala k výzkumu biorytmů?
Po promoci jsem začala pracovat v oddělení vývoje ve Fyziologickém ústavu Akademie věd a studovala jsem vývoj tvorby močoviny v játrech potkanů po narození. Po nějaké době mě vedoucí tohoto oddělení profesor Křeček upozornil na zajímavou práci o tom, že šišinka, malý orgán s vnitřní sekrecí uložený v mozku, může být ovlivněn světlem. Začalo mě to zajímat, protože jsem tehdy pracovala s malými potkánky, kteří otevírají oči až dva týdny po narození. Chtěla jsem vědět, zda otevření očí nějak šišinku ovlivní. Tenkrát už se vědělo, že tento orgán produkuje hormon melatonin. A já jsem objevila, že když i jen na pár minut v noci osvětlíme dospělého potkana, hladina serotoninu, z něhož se melatonin v šišince tvoří, okamžitě prudce stoupne. Tak rychlá změna biologicky aktivní látky byla zcela neobvyklá. Začala jsem pátrat po příčině a postupně jsem zjistila, že náhlým, byť i krátkým osvětlením zvířete v noci jsem nastavila jeho biologické hodiny do doby, kdy se melatonin ještě netvoří a tudíž hladina serotoninu je vysoká .
Co všechno lze ovlivnit tím, že člověk bude naslouchat svým biologickým hodinám?
Opravdu velmi mnoho. Člověk se musí chovat podle toho, v jakém vnitřním čase se právě nachází. Proto je tak důležitá pravidelnost života a aby všechno, co děláme, jsme dělali v době, kdy je na to tělo připraveno. Děláme-li to v jiné době, je to pro organismus velký stres. A ten je škodlivý.
Je možné takto upravit třeba i váhu?
Zřejmě ano. Ukazuje se, že obezita v populaci vzrůstá souběžně s tím, jak se snižuje délka spánku. Jde o zjištění ze Spojených států, kde za posledních třicet let klesla průměrná doba spánku o hodinu až hodinu a půl a souběžně narostla obezita. Ta je samozřejmě dána nejen délkou spánku, ale i celkovým životním stylem. Po krátké době spánku se ale člověk probouzí s vysokou hladinou hormonu ghrelinu, který říká organismu, že máme hlad a naopak s nízkou hladinou hormonu leptinu, který nás informuje, že jsme syti.
Do jaké míry jsou biologické hodiny individuální?
Základní je to všeobecně známé rozdělení na „sovy“ a “skřivánky“, které je pravděpodobně dáno geneticky. Od toho se odvíjí, že někdo opravdu potřebuje usínat brzy, a také dříve vstává, a někdo naopak. Valná většina lidí jsou právě sovy.
Je podstatnější v kolik hodin jde člověk spát nebo kolik hodin spí celkem?
Nejpodstatnější je, v kolik hodin ráno vstává a aby to bylo vždy ve stejnou dobu. Když budete vstávat každý den ve stejnou hodinu, začnete se budit sama. Důležité také je, aby šel člověk spát opravdu na dostatečně dlouho. A lepší je usínat vždy před půlnocí, protože tehdy je spánek nejtvrdší.
Pokud někdo přes týden pravidelně spí krátkou dobu, může to o víkendu napravit delším spánkem?
Úplně se to dospat nedá. Samozřejmě přes týden vzniká něco, co nazýváme spánkový dluh, který částečně můžeme takto dohnat, ale ne úplně. Spíš by se lidé měli snažit pravidelně spát alespoň těch 6 nebo 6–8 hodin.
Hlídáte si vy sama nějak svůj denní režim?
Snažím se chodit spát vždy ve stejnou dobu a zrovna tak pravidelně vstávat. Ale v době, kdy jsem měla nejvíce pokusů, které běžely celých 24 nebo někdy i 2krát či 3krát 24 hodin, jsem strávila mnoho a mnoho nocí v ústavu. Měla jsem pravidlo, že když bylo mezi experimenty třeba i 20 minut volno, okamžitě jsem zalehla do spacáku se dvěma budíky u hlavy a usnula. Nikdy jsem to ale nedospávala přes den, snažila jsem se maximálně dodržovat, kdy je den a kdy noc.
