MENU

Jak si jdeme pod nos? Zjistíme v prosinci na Science...

První pražské Science Café roku 2012 odhalí tajemství laseru

26. 11. 2011 Praha, Rozhovory

Vědec by měl být velmi kreativní člověk

Michal Babič a Tomáš Etrych pracují na výzkumu polymerů – unikátních materiálů, které se mohou v budoucnu stát významnými pomocníky v medicíně. Následující rozhovor je kromě přiblížení jejich výzkumu také pozvánkou na Science Café – diskusní večer, který se uskuteční 6. prosince v coworkingovém centru HUB Prague (Drtinova 10, Praha 5) od 19:30.

 

Na jaké otázky hledáte ve vašem výzkumu odpověď?

Michal Babič: Hledáme způsoby, jak vyrobit materiál pro konkrétní diagnostickou aplikaci s vlastnostmi, které umožní řešit dosud neřešitelné, nebo už nalezené řešení vylepšit s ohledem na rychlost a přesnost diagnostiky. Vyvíjíme mikročásticové materiály pro vyhledávání markerů různých onemocnění v biologických tekutinách jako jsou třeba plazma, nebo mozkomíšní mok. Hledanými markery pak jsou patogenní mikroby, nebo látky signalizující počátek neurodegenerativního, metabolického, nebo nádorového onemocnění. Námi vyvíjené mikročástice jsou pak našimi partnery testovány v mikroprůtokových čipech, což jsou v podstatě mikrotiskovými metodami vytvořené kanálky s průsvitem několik málo mikrometrů, jako přesné a rychlé lapače zmiňovaných markerů.

Dále vyvíjíme nanočástice, které dokážou odlišit terapeutické buňky od okolí, do kterého jsou tyto buňky implantovány. To je velmi důležité pro rozvoj velmi mladé medicínské disciplíny, která se nazývá regenerativní medicína a buněčné terapie, protože pak lze získat informace o tom, jak se buňkám v organismu příjemce vede. Tyto informace jsou jinak bez nutnosti další operace prakticky nedostupné.

 

Tomáš Etrych: Naší snahou je vyvíjet polymerní materiály využitelné v medicíně, např. pro dopravu léčiv a genetické informace. Pro širokou veřejnost je polymer, často nazývaný jako plast, hmota, z které se mohou vyrábět roztodivné pomůcky pro život, od obalů až po součástky aut a raketoplánů. V našem případě se jedná o polymer, který je perfektně vodorozpustný a díky své struktuře netoxický a neimunogenní pro lidské tělo. Využíváme těchto vlastností polymerů například k dopravě léčiv, která mají sama o sobě vedlejší účinky. Náš polymer, v tomto případě ho nazveme „nosič“, funguje jako „obálka“, ve které je léčivo „uzavřeno“. Polymerní nosič dokáže léčivo nejenom obalit, a tím zmírnit až odstranit vedlejší účinky, ale díky své struktuře dokáže léčivo dopravit do určité části organizmu a zde léčivo vypustí v původní formě. Kromě dopravy léčiv studujeme také systémy pro dopravu genetické informace. V tomto případě polymerní nosič pomáhá v ochránění a dopravě DNA nebo RNA s cílem léčit vrozená genetická onemocnění nebo onemocnění jako jsou zhoubné nádory.

Ve své práci bychom rádi vyvinuli vysoce variabilní polymerní systém vhodný pro dopravu různých biologicky aktivních látek. Úkol je to nelehký, protože lidské tělo je opravdu geniální biologický „stroj“ a my jsme stále na počátku pochopení všech jeho zákonitostí a pochodů.

 

Co se vám již ve vašem výzkumu povedlo?

MB: V oblasti nanočásticových značek pro buňky jsme vyvinuli tři typy částic, které se jako kontrastní látky pro terapeutické buňky osvědčili nad očekávání dobře, a pomalu si razí cestu i mimo původně zamýšlené použití.

 

TE: U několika systémů máme potvrzené velmi dobré výsledky při léčbě nádorových onemocnění u laboratorních zvířat, které se zdají být velmi povzbudivé. Rovněž máme prokázáno na několika zvířecích modelech, že použitím našich polymerních nosičů s léčivy dochází k velmi výraznému potlačení nechtěných vedlejších účinků v porovnání se samotnými běžně používanými léčivy.

 

Na kolik je ve vašem výzkumu podstatné mít „Nápad“? Zažíváte ještě takový ten „heuréka moment“?

TE: Dokonce bych řekl, že slovo podstatné je příliš mírné. My nápady prostě potřebujeme, neumím si bez nich svůj výzkum představit. Je opravdu vzrušující dostat nápad, který v první chvíli vypadá jako letenka do Stockholmu. Samozřejmě na něj navazuje mravenčí laboratorní práce a měření s cílem potvrdit základní hypotézu. V některých případech, laická veřejnost se asi podiví, i „špatné nápady“, u kterých se původní základní hypotéza nepotvrdí, mohou přinést velmi zajímavé a inspirující poznatky, někdy vedoucí až k dalšímu „nápadu“. Myslím, že dnešní vědec by měl být velmi kreativní člověk.

 

MB: Usilovnou laboratorní mravenčí prací, ve které hraje roli hlavně testování, pokusy a omyly, dojdete k poznání nutnosti „nápad“ dostat. A ten tedy já neumím ani „vysedět“, ani „vydřít“. Nákladné přístroje mi pomáhají spíše dokonale zmapovat okolí vlastního omylu, který si pak uvědomím třeba při lepení draka, nebo při jadrném komentování vlastního uváznutí v koloně na D1. Na druhou stranu, kreativity smí vědec užívat výhradně s vědomím jistého nebezpečí, protože pokud grantová agentura nebo evropský fond shledá, že máte špatně vyplněnou tabulku formuláře XY, tak neoslníte ani zkonstruováním funkčního prototypu transdimenzionálního teleportu s volitelnou omlazovací funkcí.

 

Jaká je vaše vize pro využití výsledků vašeho výzkumu?

TE: Sedím v útulné ordinaci a krásná mladá sestřička mi ručním krevním analyzátorem odebírá vzorek krve. Za 15 sekund analyzátor zabzučí a na základě malého proužku papíru sestřička vyndává z lednice dvě ampule. Jedna obsahující polymerní léčivo s vhodnou rychlostí uvolňování léčiva pro mé onemocnění a druhou obsahující přesnou směrující strukturu k identifikovaným nemocným buňkám. Během 20 sekund po smíchání obsahu obou ampulí je připraven optimální lék pro můj neduh. Asi takto si představuji vizi budoucnosti v mém oboru.

 

MB: Naše materiály by pomohly identifikovat problémy, které dnes nemůžeme řešit, protože o nich prostě nevíme. Pokud se nám například podaří vytvořit mikrokuličku, která dokáže pomoci diagnostikovat raná stadia infekčních, nebo degenerativních chorob, lze očekávat podobné změny, které způsobily vynálezy ultrazvuku, rentgenu, nebo magnetické rezonance.

Comments are closed.