Science Café > Praha > Postupně budeme řízení předávat „do rukou“ vozidla, míní Zdeněk Lokaj

Postupně budeme řízení předávat „do rukou“ vozidla, míní Zdeněk Lokaj

Vizionářská idea aut, která nebudou potřebovat řidiče a budou nás vozit sama, není již tak vzdálená realitě. Stále ovšem v cestě za uskutečněním této myšlenky stojí velká řada překážek, zejména etických a legislativních. Technologie už fungují. Odborník na dané téma, doc. Ing. Zdeněk Lokaj, Ph.D., se s námi sešel u příjemného rozhovoru a poodhalil některá zákoutí této široké problematiky.

Můžete mi představit projekt z oblasti autonomní dopravy, na kterém v současné době pracujete?

My děláme věci, které souvisejí s komunikací. Tedy když si dvě auta budou „povídat“ mezi sebou nebo auto bude komunikovat s infrastrukturou. Uvedu vám typický příklad – pojedete v autě a někde kolem vás pojede záchranná služba, která bude mít rozsvícené majáky. Klasický řidič se začne koukat do zrcátek a kolem sebe a bude chtít vědět, kde ta záchranka je. My třeba zkoušíme scénáře, kdy se na displeji v autě objeví v navigaci, kde ta sanitka je. Řidič tak dostane informaci – sanitka je 400 m za vámi. Nemusí už o tom tedy déle přemýšlet, zajede ke krajnici a dál nic neřeší.

Další věc, se kterou má spousta řidičů problém – nepamatují si rychlostní limity. Neví, v jakém úseku mají kolik jet, zejména v těch úsecích, kde se rychlost mění podle aktuálního stavu dopravy, aby tudy projelo více aut. To je právě jedna z informací, která může být na displeji. Ono toto je víceméně takový mezistupeň, myslím, že tento koncept bude ryze autonomním vozidlům předcházet. Autonomní vozidla, to je „hudba budoucnosti“, byť už dnes Volvo a další společnosti tato vozidla vyvíjejí. Fungují všechna. Oni je mají otestovaná a říkají ano, z 90% to auto plní, co má. To znamená, že mají algoritmy, co dokáži rozhodovat, dokonce podstatně lépe než člověk. Ale právě oněch zbývajících 10% bude to, co je mezi námi a autonomními vozidly. Protože auto se v drtivé většině případů bude rozhodovat o tom, jestli pojede doleva nebo doprava, jestli zpomalí nebo zrychlí. Nejhorší je vymyslet, jak se auto bude chovat v extrémních situacích.

Nejproblematičtější tedy bude vyřešit etické otázky?

Zaprvé otázky etické, zadruhé otázky nenadálého rozhodování. Když se auto střetne s něčím, co nečeká. S něčím, co třeba ještě nikdy neřešilo.

Bohužel to bývá tak, že se stane jedna zmařená nehoda a rázem je celá daná oblast zprofanovaná a lidé říkají, že to nefunguje. Proto akceptace těchto technologií lidmi bude klíčová.

Ona je to taková obrovská skládačka. To nebude jenom o autonomních vozech, ono to bude i o dalších věcech, které nás budou v životě provázet. My jsme v tomhle trochu vizionáři.

Jak vůbec zkoušíte v praxi to, co vymyslíte?

Děláme testy v reálu, tedy na silnicích. Poslední takové testy, které jsme dělali asi před rokem, byly zaměřené právě na komunikaci mezi vozidly a mezi vozem a infrastrukturou. Ono ale provádět takovéto silniční testy není úplně jednoduché. Musíte zajistit techniku auta, připravit do něj tablet pro testovací účely atd. Do budoucna samozřejmě není myslitelné, aby v zorném úhlu řidiče byl tablet.

Když jsme výsledky publikovali na jednom zpravodajském serveru, tak nás jeden z diskutujících nařknul, že jeho už by určitě sebrali policisté a jak je možné, že my tam máme tablet. Člověk mu nevysvětlí, že jsme auta měla polepená, že se jedná o testovací provoz, měli jsme majáky, všichni jsme na sobě měli oranžové vesty a vše bylo schválené od policie, od Ředitelství silnic a dálnic atd. Tudíž jenom ta administrativa kolem je strašná.

Věřím, že nejen administrativa, ale i z legislativního hlediska bude potřeba mnoha úprav, aby autonomní vozidla případně na silnicích vůbec mohla jezdit…

Přesně na to jsme narazili v rámci toho projektu. Problém legislativy bude jeden z nejhorších. První věc bude, zda lidé tato auta vůbec budou chtít a druhá věc bude vyřešit právní otázky. Velkým problémem určitě bude ochrana osobních údajů. To auto o sobě bude prozrazovat nějaké informace, a jaké informace může prozrazovat a jaké ne? Zásadní otázkou ovšem bude odpovědnost za škodu. Co se stane, když auto někde nabourá? Kdo za to ponese odpovědnost, když auto v podstatě bude řídit samo? Bude to automobilka? Bude to majitel?

Automobilka to asi nebude, myslím, že tam by byl problém. Celá ta legislativní úprava bude nesmírně obtížná a vzhledem k tomu, jak dlouho se schvaloval eCall do evropského práva, tak se jedná o jednotky let, tam se nebavíme o měsících. My jsme první reálné testy eCall dělali někdy v roce 2006/2007. Povinnost instalovat eCall jednotku do nových vozidel se posunula až někdy na rok 2017.

Dle současné legislativní úpravy vám nesmí počítač ve vozidle zasahovat do řízení, třeba tak, že by najednou změnil směr. Obecně si ale myslím, že to bude evoluční trend, ne revoluční, tedy že by tu najednou jezdila plně autonomní vozidla. Postupně budeme řízení předávat do rukou vozidla. Člověk sice bude sedět za volantem, ale už nebude řešit tolik věcí. Auto v koloně za něj bude popojíždět, bude plánovat trasu, ukazovat mu schůzky a třeba podle stupně dopravy odhadne, že nestíhá, tak automaticky kontaktuje druhou stranu s omluvou. Další věc je, že někdo si čas od času prostě bude chtít zařídit. Budu kvůli tomu mít dvě auta? Proč? Já chci mít jedno, které umí obojí. Nyní je těžké odhadnout, jak to reálně bude vypadat. Ale z velké části to bude v rukou právníků.

Může autonomní řízení nějak pomoci odlehčit dopravu?

V momentě, kdy tu budou vozidla, která se budou rozhodovat „racionálně“, tzn., že se budou snažit chovat efektivně, tak dokážete i zvýšit hustotu provozu, protože vozidla mezi sebou budou komunikovat a budou si mezi sebou udržovat nějakou vzdálenost. Celý dopravní proud tedy pojede nějakou rychlostí, zahustí se a propustnost bude větší.

Další možnou variantou pro zvýšení efektivity je vytvoření preferenčních pruhů, například pro elektromobily. Pro zajímavost, v Holandsku vytvořili preferenční pruhy pro vozidla se dvěma a více pasažéry. Na silnicích jsou kamery, které to kontrolují. Po čase se zjistilo, že od zavedení tohoto konceptu se v Holandsku zvýšil prodej nafukovacích panen. Časem proto museli zavést i termokamery.

 

Rozhovor připravila Jana Nová, Science Café.

 

Podívejte se na videozáznam z přednášky, kde Zdeněk Lokaj toto téma přiblížil ještě více. Dostupná je i fotogalerie z celého večera.

Fandíte Science Café?

 

Jsme na sociálních sítích