PhDr. Naďa Profantová, CSc. je archeoložka a historička působící na Oddělení archeologie středověku Archeologického ústavu AV ČR. Zabývá se starší a střední dobou hradištní, dobovou společenskou elitou a výboji Avarů na naše území.
V jednom z předchozích rozhovorů jste mezi důvody výběru studia archeologie uvedla, že vám byla sympatická atmosféra při práci v terénu. Jak velkou část výzkumu zahrnují výkopy? Není v dnešní době tendence dávat větší důraz na analýzu, a proto je práce v terénu stále méně?
V poslední době je to už mnohem menší část doby než bych chtěla. Máte pravdu, v terénu se upřednostňují záchranné akce a na “badatelské výzkumy” zaměřené na cílené otázky je málo peněz. Je proto nejen administrativně čím dál náročnější takový výzkum realizovat. Je však třeba žádat o granty včetně terénního výzkumu, i když i tam vám tento požadavek snižuje šance. Sama jsem v terénu nejčastěji při povrchových průzkumech jen pár dní na jaře a na podzim.
Jaké nové metody nebo technologie se v archeologii používají?
V archeologii se nyní více uplatňují různé přírodovědné obory jako geofyzika, paleozoologie, paleobotanika nebo geologie, z metod mikromorfologie sedimentů, fosfátová analýza, GIS a další. Při detailním průzkumu nálezů se využívá rentgenování kovů, rentgenfluorescenční analýza, různé výbrusy a chemické zkoumání keramiky, elektronová mikroskopie, infračervené záření, … Většina publikací obsahuje část ideálního množství analýz, na zbytek ale často nestačí peníze, nebo daný archeolog nenajde vhodného odborníka ke spolupráci.
Má u nás spolupráce stavařů a archeologů nějaká úskalí? Je tomu v zahraničí jinak?
Stavaři a archeologové mají obvykle opačné zájmy. Stavaři chtějí stavbu rychle realizovat a archeologové potřebují čas a také finance od investora – tím může být zadavatel stavby a někdy i stavitel. V případě rodinných domů však finance stavitel neplatí, jen mu výzkum stavbu zdrží.
Také v zahraničí mají archeologové na stavbách problémy, ovšem konkrétní podmínky se liší země od země. Obecně lze říci, že při stavbách dálnic a jiných silnic se objevily úžasné lokality jak u nás (Roztoky u Prahy), tak na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Slovinsku i jinde.
Stává se, že v určité vrstvě nebo lokalitě naleznou archeologové něco, co tam podle očekávání vůbec nepatří? Pokud ano, jak se s takovým nálezem zachází – evidují se speciálně tyto anomálie, nebo se na ně častěji zapomene?
To se stát samozřejmě může, jen neumím říci, jak často. Anomálie by se měly evidovat velmi důkladně, mohou totiž být východiskem při přehodnocování některých hypotéz. Dobře dokumentovaná situace může vést k posunu v chronologii určitého období nebo k jinému výkladu vztahu dvou archeologických kultur.
Často se v muzeu setkáváme s označením “kultovní předmět”. Jak vnímáte současný odklon společnosti od rituálů a obřadů?
Rituál je vlastně pravidelně se opakující obřad. Rituály v minulosti utvářely celý život jednotlivců, celých komunit i větších celků jako kmenů nebo barbarských říší. Bohužel bez písemných zpráv nám smysl některých obřadů uniká, po jiných se zase nezachovají archeologické stopy (rituální koláč či koláče, tanec nahých dívek na poli, průvody v maskách kvůli rozmnožení stáda a podobně).
Moderní společnost se od některých rituálů odklonila z různých důvodů, jedním z nich je ateismus, dalším je důraz na individuální prožitky oproti kolektivním. Nejsem sociolog, ale zřejmě části lidí vadily jisté společenské tlaky (celá ves se účastní a veselí se, jenže já jsem smutný), mnohým vadí odosobnění některých obřadů. Na vesnici vás oddával i pohřbíval kněz, kterého jste znali a on znal vás, dnes oddávajícího ve městě na radnici vidíte poprvé.
Je nepochybné, že se nejvýrazněji udržely tzv. přechodové rituály. Mezi ně patří oslava maturity jako dnes již mírně opožděného vstupu do dospělosti, svatba, pohřeb a také inaugurace prezidenta jako předání moci. Dalším původně přechodovým rituálem, zajišťujícím příchod jara, jsou Velikonoce, které se později staly největším křesťanským svátkem.
Některé staré tradice se dokonce oživují (třeba na Moravě), jen se prvky kdysi závazného rituálu kombinují volněji. Navíc se vytvářejí mnohé soukromější rituály. Určitý si vytvoří skupina studentů (před zkouškou či po ní), jiný konkrétní rodina. Rovněž archeologové mají svůj rituál, takzvanou dokopnou, oslavné zakončení větších a delších výzkumů.
Rozhovor připravila Dominika Jettmarová, Science Café.
Co vše dokáží archeologové zjistit o dávných dobách? Čím je významné hradiště Tismice? Podívejte se na záznam přednášky doktorky Profantové z 14. února 2017 na partnerském webu SlidesLive.
