Science Café > Praha > Chci otevírat důležitá témata a představovat užitečné ekonomické výzkumy, říká v rozhovoru ekonom Jan Libich, host červnového Science Café v Praze

Chci otevírat důležitá témata a představovat užitečné ekonomické výzkumy, říká v rozhovoru ekonom Jan Libich, host červnového Science Café v Praze

Dr. Jan Libich je držitelem grantu od Nadačního fondu Karla Janečka na podporu vědy a výzkumu, díky kterému se v roce 2012 vrátil načas z Austrálie do České republiky. Nyní učí na VŠB-TU Ostrava a pokračuje ve svém výzkumu demografických trendů a jejich vlivu na vývoj ekonomik. 11. 6. vystoupí na Science Café v Praze. Pokud se zajímáte o stav naší i světové ekonomiky a nevíte, jak se zorientovat v nepřeberném množství názorů a vyjádření politiků i různých komentátorů, přijďte 11. 6. 2013 v 19:00 do kavárny Potrvá (Srbská 2, Praha 6), kde budete mít šanci seznámit se s pohledem ekonoma-vědce na současné problémy. Jako ochutnávku vystoupení dr. Jana Libicha jsme připravili následující rozhovor.

Jan Libich

Mohl byste Jane přiblížit, na co se mají návštěvníci vašeho Science Café připravit?

Ve své prezentaci se zaměřím na čtyři velké – skoro apokalyptické – makroekonomické otazníky. První se týká veřejných financí. Chtěl bych nabídnout svůj pohled na často diskutovanou otázku, jestli nás (a další země) opravdu čeká bankrot veřejných financí v souvislosti se stárnoucí populací.

Druhým tématem je otázka, jestli se máme obávat vysoké inflace nebo přímo hyperinflace.  To se taky často zmiňuje v souvislosti s neudržitelností veřejných financí. Když vláda příliš utrácí, tak v minulosti bylo snadným východiskem, že centrální banka tiskla překotně peníze, což mělo inflační účinky. Mnoho lidí věří, že k tomu dojde i v brzké budoucnosti.

Třetím otazníkem je budoucnost dlouhodobého ekonomického růstu. Čeká nás nulový růst nebo dokonce ekonomický propad, jak se někteří domnívají? Nebo bude razantní růst prosperity, jehož jsme byli svědky posledních 250 let skoro ve všech zemích, dlouhodobě pokračovat?

Ten poslední otazník se týká eura. Dojde ke krachu Evropské měnové unie? Bude muset nějaká země z tohoto systému odejít?

O tom všem bych chtěl s návštěvníky Science Café podebatovat a stimulovat je k přemýšlení o naší ekonomické budoucnosti.

 

O těchto tématech se hovoří téměř denně ve zprávách, vyjadřuje se k nim kdekdo. Jak se liší váš pohled?

Mám snahu o těchto věcech informovat, protože ekonomický výzkum, jenž mnoho komentátorů přehlíží, na tyto otázky poskytuje minimálně částečné odpovědi. Fundovaně se bavit o těchto tématech bez znalosti existujících výzkumů je jako se bavit o teorii relativity, aniž by člověk znal základní Newtonovskou fyziku. Takže tohle je můj cíl – ukázat, jak může ekonomická věda pomoci zajistit, abychom se vyhnuli krátkozrakým rozhodnutím a jejich nepříjemným následkům.

 

V souvislosti s ekonomickou vědou se někdy ale hovoří o jejím selhání právě v souvislosti s ekonomickou krizí a otázkami, kterými se zabýváte.

Ekonomické vědě se často vyčítá, že její modely jsou odstřižené od reality. Většina lidí si například myslí, že pracujeme jenom s předpokladem, že lidé jsou racionální a dělají všechno efektivně. Z toho pohledu kritizují ekonomii, že se nezabývá těmi správnými tématy a že to nedělá správným způsobem. Tak to ale není. Ekonomický výzkum samozřejmě začíná s nějakým základním předpokladem racionality, ale potom je právě mnoho dalších studií, které se tyto různé základní předpoklady snaží uvolnit a přidávají neracionální chování, třeba chování stáda či jiné behaviorální aspekty.

A co se týče specificky zmíněných problémů a krize, tak tam si myslím, že velký problém byl v tom, že ekonomové neměli spoustu informací, které by potřebovali, aby mohli spustit alarm. Třeba detaily problémové sekuritizace hypoték v USA neznali nejen ekonomové, ale ani odborníci z finanční branže. O tom dokonce neměli většinou páru ani investoři, kteří tyto toxické instrumenty kupovali. Kdyby ekonomové měli více informací, tak si myslím, že mnohem větší procento z nich by poukazovalo na problémy, které nakonec vedly ke krizi. Ale i tak je spousta ekonomických knih a studií z období před krizí, které jednoznačně identifikovaly tehdejší problémy a posílaly varovné signály. Bohužel jim politici nevěnovali pozornost.

 

Možná by také pomohlo, kdyby se ekonomové-vědci snažili více mluvit k veřejnosti.

Určitě, snažit se výsledky našich výzkumů srozumitelně komunikovat veřejnosti a politikům vidím jako jednu z našich klíčových rolí. A v tomto nevyvýjíme dostatečnou aktivitu, což vidím naše hlavní selhání. Akademičtí ekonomové se podle mě musí více snažit ovlivnit reálnou politiku a ekonomiku. Bohužel, současný akademický systém je nastavený tak, že vědce motivuje, aby publikovali v těch co možná nejlepších akademických žurnálech, ale za popularizaci vědy, za toto přemostění vědy do reálného života, tam žádné pobídky nejsou. Za to nikdo nedostane profesuru. Nicméně jsou tu už ekonomové, kteří se o to snaží a já  bych rád v tomto ohledu přispěl. V mé nové online rubrice Hospodářských novin nazvané Ekonomix Jana Libicha (www.ihned.cz/ekonomix) bych chtěl otevírat důležitá témata a představovat užitečné ekonomické výzkumy, které mohou přispět ke zlepšení rozhodnutí politiků i ostatních lidí ve společnosti, a tudíž mít pozitivní vliv na život každého z nás. Proto má rubrika poddtitul „akademický výzkum ve službách reálného světa.“

Fandíte Science Café?

 

Jsme na sociálních sítích