Science Café > Praha > Díky 3D tiskárnám možná jednou nebudeme muset chodit do obchodu, říká Luděk Míka

Díky 3D tiskárnám možná jednou nebudeme muset chodit do obchodu, říká Luděk Míka

Luděk Míka je v současné době doktorandem na Katedře učitelství a didaktiky chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde jsme se společně sešli při našem rozhovoru. Zabývá se popularizací chemie a natáčením a prezentací chemických pokusů. Kromě toho se také věnuje 3D tisku různých modelů a zapojování 3D tiskáren do výuky. Nejen kolem tohoto tématu se točilo naše povídání.

Jak vás vůbec napadlo se 3D tisku a modelování 3D molekul věnovat, inspiroval vás někdo?

Já na 3D tiskárnu koukám už asi pět let, ale nikdy jsem se nedostal do fáze, že bych si koupil vlastní. Teď jsme tady na fakultě rozjížděli takový 3D projekt, kdy jsme udělali celou 3D učebnu. Je tu speciální plátno a datový projektor, člověk dostane brýle a může se koukat třeba na různé molekuly, jak vypadají reálně v prostoru. Díky tomu nás napadlo, že když molekuly můžeme zobrazovat 3D, tak je tak můžeme i tisknout. Koupili jsme dvě tiskárny a docela to funguje. Už za námi chodí lidé z fakulty, když na přednášku potřebují nějaký konkrétní model a my jim ho většinou do týdne uděláme.

Dá se 3D tisk použít i jinde než ve výuce chemie?

Rozhodně, v podstatě v jakémkoli předmětu. Už jsme to řešili například s matematiky. Dají se prostorově znázornit funkce či tělesa. Když se to nakreslí na tabuli, není nic vidět, když se to promítne na plátno, také to vždy není ideální. Když žák dostane do ruky model, hned je pro něj lépe představitelné, jak je daný objekt uspořádaný.

Nebývají školy u nás moc konzervativní a opatrné při zavádění nových technologií do výuky?

Já jsem s moc školami do kontaktu ještě nepřišel, ale kdykoli se s někým o 3D tisku bavím, bývají učitelé nadšeni a říkají, že by ho rádi vyzkoušeli. Fyzici například rozjeli portál, kde se dají najít různé naprogramované věci pro výuku fyziky. V chemii takový projekt teprve připravujeme, ale u mě v počítači už je spousta modelů hotových, a když zapátráte na internetu, najdete obrovské množství už připravených molekul. Není tedy problém si cokoli stáhnout, případně se tam dají vytvořit modely vlastní.

Jak je 3D tisk časově náročný?

Velmi. Cokoli, co tisknu, se skládá asi ze 100 mikronových vrstev. Když se tisknou malé objekty, třeba 5x5x5 cm, to může trvat hodinu. Jenže když dělám demonstrační modely, které chci, aby byly vidět i ze zadních řad, ty jsou tak 20x20x20 cm, tisknou se třeba 40 hodin. Nejhorší je, když se něco pokazí, třeba se vypne proud, přetrhne se vlákno nebo dojde materiál – na to bohužel nelze navázat a musí se začít znovu.

Máte představu, jaké je dnes obecné využití 3D tiskáren ve vědě?

Ve vědě se dnes například rozvíjí tisknutí z živých kultur místo z plastu. Tedy se v uvozovkách dělají umělé orgány. Samozřejmě to zatím není nic, co by člověku implantovali, ale když je zapotřebí zkoumat toxicitu různých látek, kupříkladu na játra, tak buď se může vzít živé zvíře a píchnout mu danou látku do jater, nebo se vytiskne tkáň podobná játrům, chemikálie se na ní aplikuje a zkoumá se, které struktury na ní reagují.

A nějaká vize pro využití v domácnostech existuje?

Určitě, jedna troufalá vize je, že si nebudu muset chodit do obchodu kupovat věci. Na internetu si koupím model předmětu, který budu potřebovat, třeba vařečky, zadám ho do počítače a vytisknu si vařečku. Nebo budu potřebovat zarážku do dveří, vytisknu si zarážku do dveří. Současné metody 3D tisku nejsou moc staré a dnes se vše intenzivně rozvíjí. Myšlenek, co by se s ním dalo dělat, je strašně moc, které z nich se nakonec uchytí, těžko říct.

Například se uvažuje, že kdyby se někdy na Měsíci stavěla nějaká základna či osídlení, tak vezmeme obrovskou 3D tiskárnu, nasypeme do ní měsíční prach a ta tiskárna bude jen jezdit a do toho prachu stříkat lepidlo nebo nějakou směs, aby to drželo pohromadě, a bude takhle tisknout měsíční města.

Věnujete se i didaktice chemie. Baví dnes děti chemie, případně existují nějaké návrhy na zlepšení její výuky? Přijde mi, že když se řekne přírodní vědy, spousta studentů má hrůzu v očích.

Mají z toho hrůzu v očích, protože společnost je nastavená takovým způsobem, že chemie je zlo, chemie nás zabíjí, chemie je všude kolem nás, chemie je nebezpečná. Fyzika je složitá a matematika stejně tak. Dneska obecně studenti neumí příliš přemýšlet. Tohle všechno jsou předměty, kde se přemýšlet musí, a to bolí. Většina studentů si chemii představuje tak, že se nabifluje vzorečky nazpaměť. Není tomu tak, chemie je krásný logický předmět, stejně jako matematika či fyzika.

Jinak výuku chemie lze samozřejmě zlepšit a v současnosti se pracuje s takovými věcmi jako je projektová výuka, učení prožitkem, zapojení žáka do výuky, kdy žák na věci přichází sám, badatelsky orientovaná výuka. Například žákovi nenakreslím schéma, jak běží chemická továrna, ale on si na to nějakým způsobem přijde sám a já ho pouze popostrkuju tím správným směrem. Bohužel tyto věci narážejí na fakt, že žáci se látku sice naučí dobře, pochopí ji, ale nestíhá se toho během roku probrat tolik. Dnes je systém nastaven tak, že by se toho mělo umět hodně a ideálně co nejlépe, ale to bohužel nejde zvládnout.

Používají se i moderní technologie ve výuce – když dáte dětem tablety a budou tam různé vizualizace, tak je to pro ně mnohem lepší než když já kreslím na tabuli. Nebo když je žák nucen si sám experiment připravit a to tak, aby vše fungovalo, tak toho daleko více získá.

Ještě bych se vás na závěr zeptala, co vás na vaší práci nejvíce baví?

To, že si můžu hrát. Že tam jsou neomezené možnosti. Dělám se skvělou technikou, dělám, kdy potřebuju, můžu dělat, co chci a dělám nové výsledky, které jsou vidět. Dělám věci, které přede mnou ještě nikdo nedělal. Když někam přijdu, tak lidé koukají, co všechno umíme. To je na práci snad úplně nejlepší. Tvůrčí činnost je skvělá. Je za mnou vidět nějaká práce a pak někdo přijde a řekne hele, tohle je fakt super, to chci taky. To člověku hodně pomůže.

 

Rozhovor připravila Jana Nová, Science Café.

 

O 3D tisku jsme si povídali s Luďkem Míkou a Tomášem Soóky i na pražské přednášce, podívejte se na videozáznam – je 3D tisk revoluční? A jaké je jeho využití v chemii? Atmosféru celého večera si můžete pžiblížit i na fotografiích.

Fandíte Science Café?

 

Jsme na sociálních sítích