MENU

Pražské Science Café si po letní přestávce posvítí na...

Kádrování, prověřování a čistky – o tom bude řeč na říjnovém...

26. 9. 2011 HUB Science Café, Praha, Rozhovory

V rozhodování o půjčkách, spoření na důchod nebo v dostihových sázkách, i tam se uplatní behaviorální ekonomie, říká Michal Skořepa

Hostem říjnového HUB Science Café o behaviorální ekonomii bude Michal Skořepa, prezident České společnosti ekonomické a poradce viceguvernéra ČNB. Následující rozhovor je ochutnávkou jeho přednášky a následné diskuse, která se uskuteční 4. 10. 2011 od 19:30 v HUB Prague (Drtinova 10, Praha 5).


Mohl byste přiblížit podstatu behaviorální ekonomie?
Michal Skořepa: Behaviorální ekonomie se snaží obohatit tradiční ekonomii o poznatky v oblasti lidské psychologie. Někteří ekonomové se o to pokoušeli už před mnoha desetiletími, ale jen ve stylu „křeslové ekonomie“ (armchair economics), tj. nad možnostmi obohacení ekonomie o psychologické jevy se zamýšleli v pohodlí svého křesla, bez systematického výzkumu v laboratoři nebo v reálném světě. V tom je moderní behaviorální ekonomie oproti dřívějším psychologizujícím ekonomům „pracovitější“: snaží se existenci určitých odchylek od standardního ekonomického předpokladu dokonalé racionality ověřit na skutečných datech a do ekonomických modelů vkládat jen odchylky takto ověřené.

Existují již nějaké příklady aplikace modelů behaviorální ekonomie v praxi?
MS: Behaviorální ekonomie je obor poměrně mladý a jeho cíl je velice obtížný, protože každé lidské rozhodnutí může odrážet spoustu různých více či méně racionálních vlivů, z nichž mnohé může být obtížné pozorovat a měřit. Určité aplikace už se přesto objevily. Ty zatím asi nejvýznamnější, přitom vlastně docela jednoduché, se odehrály v oblasti tzv. defaultních efektů. Jde o situace, kdy příslušný úřad, vláda nebo firma nastaví určitou rozhodovací situaci tak, aby lidem usnadnila vyhnout se chybám, přitom však jim nebrala jejich osobní svobodu rozhodování. Například je známo, že většina lidí nemá dost sebekázně na to, aby začali včas a dostatečně spořit na důchod. Firma, která vede zaměstnanecké důchodové fondy, tedy může nastavit jako defaultní (základní, výchozí) variantu, že každý zaměstnanec bude část příjmů odvádět na svůj důchod, nicméně s možností z tohoto režimu kdykoli bezplatně a velmi jednoduše vystoupit. Je empiricky prokázáno, že volba defaultní varianty má na výsledek zřetelný vliv. Defaultní efekty začaly být takto využívány v některých velkých firmách zejména v USA a bylo prokázáno, že tamní zaměstnanci skutečně spoří na důchod více.
Jiný příklad pochází z oblasti dostihových sázek: zde bylo prokázáno zkreslené vnímání pravděpodobností, přičemž toto zkreslení způsobuje sázkařům ztráty. Konkrétně jde o sázkaře sázející s oblibou na ty koně, u kterých je nízká pravděpodobnost výhry. Je ovšem otázka, jestli toto zjištění pohne sázkaře ke změně jejich chování.

 

Jakým směrem se podle vašeho názoru bude ekonomická teorie dále ubírat?
MS: V tuto chvíli prochází ekonomie uličkou hanby – všichni jí vyčítají, že nepředpověděla potíže světové ekonomiky v posledních několika letech. Obávám se ale, že k žádným převratným změnám v ekonomii nedojde, protože k nim dojít nemůže. Ekonomové dělali i dosud, co bylo v jejich silách. Určitě ale došlo přinejmenším ke změně tematických priorit: mnohem více ekonomů se teď zabývá otázkou vztahů mezi reálnou ekonomikou a jejím finančním „podložím“. Protože však finanční krize přicházejí jen jednou za čas, máme poměrně málo empirických dat, která navíc pocházejí z velmi odlišných období nebo regionů světa, a získat jasné závěry je proto obtížné. Navíc jakmile ekonomie přijde s něčím jasně využitelným, spousta hráčů na trhu to začne využívat, celý systém se začne chovat zase trochu jinak – a ekonom je znova na začátku. Behaviorální ekonomie v rámci této současné vlny zájmu o analýzu finančního sektoru nachází využití zejména v oblasti spotřebitelského rozhodování o půjčkách a investicích.

Comments are closed.