Science Café > Ostatní > Aby měl letoun svou duši, musí mít jeho tvůrce silnou motivaci hledat nová řešení, říká Robert Theiner, šéf týmu pro vývoj unikátního ultralightu

Aby měl letoun svou duši, musí mít jeho tvůrce silnou motivaci hledat nová řešení, říká Robert Theiner, šéf týmu pro vývoj unikátního ultralightu

V Ústavu letadlové techniky Strojní fakulty ČVUT v Praze se rodí nekonvenční ultralehký letoun UL-39. Jde o projekt malého sportovního letounu s proudovým pohonem. Unikátní je nejen celosvětová novost takové koncepce v kategorii ultralehkých letadel, ale i celá řada technických a technologických řešení použitých při realizaci projektu. Na několik otázek nám odpověděl vedoucí konstrukčního týmu Ing. Robert Theiner, Ph.D., z Ústavu letadlové techniky Strojní fakulty ČVUT, který tento jedinečný projekt představí také na Science Café 14. 2. od 19:00 v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6).


Jak se zrodil nápad na proudový ultralight?

Robert Theiner: Počátek našich aktivit v této oblasti sahá do roku 1999. Na katedře letadel Strojní fakulty ČVUT v Praze se zpracovával projekt celokovového ultralehkého (UL) letounu. Objednatel projektu jednou přinesl publikaci pojednávající o problematice nevrtulového pohonu pro malá sportovní letadla a vznesl dotaz, zda by bylo možné něco takového zrealizovat v UL kategorii. Ta myšlenka mě přímo uhranula, nic podobného totiž v UL kategorii nebylo.


Co je na konstrukci takového typu letounu nejnáročnější?

RT: Vnucuje se logická odpověď – pohonná jednotka. Fungující, spolehlivý a dostatečně výkonný propulzor je však jen „podmínkou nutnou“, nikoliv postačující. Ta pravá bariéra, doslova ledovec pod vodou, je požadavek na nepřekročení hmotnostního limitu pro prázdný UL letoun. Převážná většina současných vysoce výkonných UL letounů s tímto limitem tvrdě bojuje. Proudový letoun potřebuje o jeden trup navíc – proudovod pro uložení ventilátorové jednotky. Základním krédem je tedy minimalizace hmotnosti v každém sebemenším detailu. Pro primární konstrukci draku tak bude použito uhlíkových prepregů „upečených“ v autoklávu, což je veliká přetlaková pec, také unikát v UL kategorii. Technologie a použité materiály by samy o sobě ale problém nevyřešily. Jde hlavně o celkovou koncepci letounu, která musí být požadavku na hmotnost tvrdě podřízena. Například nosná plocha křídla je tak minimalizovaná, že pro splnění požadavku na minimální rychlost musí být použity extrémně účinné vztlakové klapky. Dalším příkladem je rotorová lopatka ventilátorového stupně. Její vývoj, výroba a zkoušky trvaly pět let. Je z uhlíkového kompozitu a na její konstrukci a technologii jsou podány dvě patentové přihlášky. Aby spolehlivě pracovala při maximálních provozních otáčkách, musela bez poruchy odolat zatížení od odstředivých sil 2,7 tuny. Při délce zhruba 200 mm a hmotnosti 125 gramů jde o úctyhodný výkon, na který jsem za naše pracoviště patřičně pyšný.


Jaké jsou vyhlídky, že si takto unikátní typ ultralehkého letounu najde své uplatnění?

RT: Exkluzivita tohoto typu letounu by si měla najít své zákazníky. Chceme nabídnout pocit z letu proudovým letadlem v kategorii UL a to ještě nikdo jiný nenabízí. Navíc jde o společný projekt ČVUT v Praze a firem LA Composite a JIHLAVAN airplanes s podporou Ministerstva průmyslu a obchodu. Máme tedy všechny předpoklady pro to, aby se nám s uplatněním našeho konceptu proudového UL letounu dařilo.


Co je nezbytné k tomu, aby se člověk stal úspěšným leteckým konstruktérem?

RT: Studentům s oblibou říkám, že letadla nejsou hrnce, ale i konstruktér hrnců, chce-li je prodávat, musí velice dobře znát své řemeslo. V případě leteckého konstruktéra se jedná o řemeslo velmi náročné a multidisciplinární. Mezi základní disciplíny patří zejména mechanika včele s aerodynamikou, pružnost a pevnost v nejrůznějších podobách, konstrukce a projektování, vědomosti z oblasti nauky o materiálech, technologiích a celá řada dalších. Jsem ale přesvědčen, že samotné řemeslo nestačí. Mimo řemesla a talentu je potřeba ještě jeden důležitý aspekt. Aby letoun měl svou duši, musí mít jeho tvůrce velice silnou vnitřní motivaci neustále hledat nová a nová řešení. Ten silný a vytrvalý vnitřní motor, který znovu a znovu nastoluje otázku, zda neexistuje lepší řešení. Ale zpět k řemeslu. To letecké vyučujeme na Ústavu letadlové techniky Strojní fakulty ČVUT v Praze v rámci navazujícího magisterského dvouletého studia. Již v rámci bakalářského studia je ale možno studovat vybrané předměty z letecké specializace a zpracovávat projekty a bakalářskou práci s leteckou tématikou. Po dokončení magisterského studia je u nás možno pokračovat i v doktorském studiu. O dostatek odborných témat u nás rozhodně není nouze. Jen na projektu proudového UL letounu odpromovalo téměř 150 studentů bakalářského, magisterského a doktorského studia.

Fandíte Science Café?

 

Jsme na sociálních sítích